Vánoční turnaj 26.12.

No jo no, je to trochu pozdě, ale přece. Aspoň to bude stručnější - už si to zase tolik nepamatuju..
Na nahrávce Janie a Bětka, na smeči Tom, Týna, na bloku Ondřej a Sq a střídavě na obou postech já. V základní skupině čtyř týmů jsme jednou prohráli a tak se dostalo na vyššího pavouka, pak přišel na řadu dnes již proslavený zápas s BUBU s Julií Otrapovou-Hlupákovou v sestavě, což by samo o sobě nebyla taková tragédie, ale v kombinaci s tupým a hlavně liknavým rozhodčím... prostě jsme se zase rozložili a po nadějném vyhraném prvním setu následoval úpadek a celková prohra. Takže pád do nižší skupiny o celkové páté místo, kde už tradičně jde jen o přežití únavy a ačkoliv renegát Marek v posledním zápase halasně povzbuzoval soupeře, protrápili jsme se k pátému, věcnou výhrou nehodnocenému, místu. Hurá :-/
Je možná dobré připomenout, že jsme hráli ve skupině hobby, zatímco jako profi se prezentovala třeba Sluníčka, která jsme porazili v AVLce.
Dementi z BUBU se ještě jednou úžasně prezentovali tím, že finálový zápas zrušili kvůli tomu, že jim odešel jediný opravdu dobrý hráč a nechali tak Orióny čekat asi dvě hodiny úplně zbytečně.
Byl jsem po nákladu osmi zápasů zničen ještě na další čtyři dny.

BooGy vytahují drápky

Další turnaj AVL ukázal potenciál týmu v plné kráse. Sestava byla Janie, Bětka, Ondra, já, Tom a Roman.
V plánu byly čtyři zápasy s různě tabulkově postavenými soupeři a hned na začátek (cca 14h) to byla Sluníčka, tým s dosud nejlepší procentuelní úspěšností. Jako papíroví outsideři jsme se do nich pustili nebojácně, brzo odskočili na několikabodový náskok a dobře ztrátovali. Soupeř občas pomohl nějakou tou chybkou (hlavně Janie ukázála, jak pěkně na Žižkově umí plachtící servis) a první set byl náš. Druhý set už se tolik nevyvedl - nedokázali jsme učině bránit na síti, přihrávka začala trochu pokulhávat a hlavně soupeř přestal dělat zbytečné chyby, jako v prvním setu. Relativně vyrovnané skóre jsme drželi, ale k vyrovnání se už nedostalo - 1:1 a první tiebreak dne. Právě v tiebreaku se ukázalo - trenér poradil taktiku bloku, přihrávka se zlepšila, ale pořád to nestačilo a skóre bylo zcela vyrovnané. Střídání stran bylo za stavu 8:7 pro soupeře. Vyrovnali jsme na 10:10, pak odskočili na 13:11 a to už jsme si nenechali vzít a z perfektně vykouzlených nahrávek dokonali překvapení všech bookmakerů.
Před druhým zápasem s týmem SK Smíchov DT byla delší pauza, která nás trochu uspala a hned v prvním setu jsme museli dotahovat ztrátu z laxního úvodu, ale soupeř nebyl nijak zvlášť kvalitní, vyrovnali jsme, a nakonec vyhráli hladce ve dvou setech.
Před zápasem třetím byla zase krátká tuhnoucí pauza s výhledem přímo na duel našich budoucích soupeřů a hned potom jsme nastoupili proti Sodě. Už od začátku to bylo marné. Nedůrazný útok, nekompaktní blok, zmatky v poli a občasná zaváhání jinak hru táhnoucích nahrávaček vyústili v relativně těsně prohraný první set a pětibodové manko v setu druhém. Pak jsme ale ukázali svou sílu a psychickou odolnost a už lehce ospalé soupeře bodově dotáhli a v koncovce druhého setu i přehráli. V tiebreaku už špílmachři (a špílmachryně) z BooGy rozehráli volejbalový koncert a soupeře přehráli. To byl asi nejlepší moment turnaje - ani ne tak volejbalově, jako spíš faktem, že jsme se dokázali zvednout a nepříznivý vývoj otočit.
Poslední zápas proti Kamasutře (na stránkách AVL Zentiva) následoval hned a v podstatě v něm nebylo co řešit. Soupeř kupil chybu na chybu a naopak my jsme hráli uvolněně a v klidu. První set vyzněl co do skóre jasně pro nás 25:15 a druhý, ve kterém jsme vedli už 23:11 po poněkud trapně odchozeném záveru skončil 25:20.
Celkově bych rád vyzdvihl hlavně nahrávku, která byla téměř bezchybná a často soupeřovu obranu rozebírala až směšným způsobem. I útok byl tentokrát velmi dobrý, i když to dost souvisí právě s nahrávkou. Z nahrávky, jakou jsme měli, to byla snadná práce. Jen na té přihrávce a poli je, a asi i stále bude, co zlepšovat.
Bodově jsme tedy vyšli z tohoto turnaje pěkně - 10/12 a 83% dává už dohromady nad 50% celkově - 17/33 a 52%.

Byrokrat ve squashi 25.11.2006

V pátek na Boogy volejbálku mě Sašula přesvědčil, že je dobrý nápad jít na byrokrat, jelikož je to super akce, pomůžu týmu, kterému onemocněl jeden hráč, příslušná byrokratická firma za mě zaplatí to nehorázné startovné (1000 vočí..!) a každopádně dostanu cenu. Tak ok, sice jsem už tak měsíc nehrál a předtím jsem spíš dostával náklep od Tačmena...
Hrál jsem za firmu Printsoft a musím říct, že lidi super. Ze čtyř týmů (Freesport nepočítám), jsem si nemohl vybrat lépe. Snad ještě AKRO se zdáli taky normální, ale zbylé dva týmy... šílenci. Právě první zápas byl proti BSC (první dvě fotky v galerii) a soupeře jsem musel nazývat velmi vulgárně. Tatam byla předpokládaná klidnost lidí, co si přišli zahrát. Dialogy vypadaly asi takhle: Já-"hele, chlape, tam si mi docela vadil, zahráls to do sebe, dáme asi novej, ne?" On-"hovno, to už sis, ty vole, zahrál. Musíš to říct hned" nebo na konci po několika podobných akcích: On-"AUT!", Já-"to nemyslíš vážně, ten byl dobrej. Výrazně pod čáru (myšleno postraní)", On-"to sotva, 6:1", Já-"to, že nevidíš není můj problém, tenhle bod ti nenechám, koukni na diváky (venku lidi ukazovali, že byl dobrej)", On:"no dobře, tak dáme novej.." Fakt dement. Každopádně jsem první prohrál, i když to nebylo o moc. První set jsem měl i nějaké setboly, pak jsem už nevydržel psychicky a bylo to horší.
Druhý zápas byl s člověkem v podobném duchu, ale ten neuměl hrát a zase o to víc se vztekal. pohoda 9:2 a 9:0.
Docela mě to štvalo, ale třetí zápas byl pak se Šnekem, takže žádné velké emoce, jen škoda, že Šnek ráno zlomil raketu a byl nejak celkově ve špatném rozmaru i formě. Hra nic moc, ale skóre OK.
Čtvrtý zápas byl skvěle vyrovnaný, v tempu a hlavně hraný s klidem. To jsem si užil, škoda jen pokračující únavy. Vyzkoušel jsem Energy Gel od Penca a je sice hnusný, ale funguje, přestaly se mi klepat nohy a prsty. Po velkém boji jsem zápas proti dvojce týmu Akro vyhrál dokonce ve dvou setech. Z našeho týmu teda já 3/4, holka 2/4 a kluk 1/4. Celkově v tabulce jsme skončili třetí o skóre před Simply, ale asi bylo málo zápasů (já už teda hrát nechtěl) a tak se hrálo ještě o třetí místo. Tam jsme se rozhodli prohodit si soupeře ze skupiny, což byla největší blbost. Já hrál proti magorovi a profíkovi a neměl jsem šanci (aspoň to netrvalo dlouho). Zase se potvrdilo, že turnaj moc o pohodě není. První set skončil jasně 9:1 a ten člověk si mě tam vodil jak chtěl. Ve druhym jsem udělal pár náhodných míčů a po nějaký jeho chybě slavně vyrovnal na 1:1. Ten blázen začal nadávat a hodil raketou (jistě drahou) docela silně proti zdi. Pak si mě zase začal vodit a skončili sme za pět minut podruhý 9:1.
Holka souboj vyhrála a čekalo se na chlapa. Ten měl souboj vyrovnaný a nakonec prohrál, takže na nás zbylo čtvrté místo. Kdybysme soupeře prohodili (jako vyšší v tabulce jsme vybírali), tak kolega dostal naklepáno stejně jako já a já tamtoho lempla porazil a třetí místo by nás neminulo.
Celkově to hodnotím tak nějak podivně. Kdybych si to měl platit, tak už bych se tam neukázal, ale takhle se to dalo. Pořádná porce hry (ještě stále se skoro nemůžu hýbat), svačina a oběd, a navíc i nějaký ceny od COTY. Teda dezodor do bot uplně nebyl můj sen, ale lepší, než nic. Hlavně, že tým byl v poklidu a škoda, že tam bylo tolik magorů.

Turnaj právnické fakulty

Právník sice nejsem, ale vzhledem k tomu, že mě na turnaj pozval matfyzák a měli jsme sestavu snad odevšad, jen ne z právnické fakulty, asi to nevadilo. Turnaj se konal ve SCUKu v Hostivaři a náš tým Turbosvišti byl v sestavě: Bára, Ája, Ondřej, Saf, já, Sq a Číža. Schválně jsem se napsal mezi blok a smeč, protože přesně to mě čekalo. Ve skupině nás čekaly tři zápasy a s překvapením si uvědomuju, že jejich výsledek je stejný, jako ze sobotní AVLky - 4/9 a stejné výsledky jednotlivých zápasů. Lehce zmateční organizace pak vyústila ve zbytečně odehraný zápas (ze tří skupin postupovaly dva týmy ze třetího místa a protože ti poslední neměli ještě všechno odehráno, měli jsme utkáním rozhodnout, kdo z těch ostatních třetích je jako lepší (měli jsme shodný počet bodů i míčů)), který jsme vyhráli, ale nakonec postupovali poražení taky. I postoupili jsme tedy po čtyřech zápasech do pavouka a začali konečně sbírat vítězství.
Systém se s postupujícím časem měnil - nejdřív se ze hry na dva vítězné sety přešlo na dva hrané a pak se dokonce začínal set za stavu 7:7. Akční útočná hra se také postupně měnila na "kdo udělá míň chyb a blbostí" a já jsem se chtě nechtě přesunul z pozice smečaře na blok, protože Saf tam byl zcela ztracený a neblokoval a neútočil (jeho pozoruhodný styl - bušení do balónu zcela bez rozmyslu - ze středu sítě moc úspěch neměl).
Tato změna hře kupodivu prospěla a postupně jsme porazili i ty, se kterými jsme původně ve skupině prohráli. Netrvalo dlouho a ocitli jsme se ve finále, kdy se všichni sotva vlekli, jelikož to byl už sedmý zápas. Na první set jsem střídal a ostatní Svišti ho vyhráli 25:22. Na druhý jsem šel hrát a hned jsem ho zkazil. Nebo možná ne, ale objektivní realita je, že ačkoliv hrál soupeř místy jen na jediného útočníka, nedokázali jsme se ubránit. Po lítém boji jsme nakonec prohráli 20:25 a tak o dva body prohráli i celé finále.
Každopádně druhé místo po našem těsném postupu do vyřazovacích bojů čekal asi málokdo, takže byla spokojenost.
Akci jsme zakončili v Berenice.

AVL 4.11.2006

Po neúspěchu na prvním turnaji, který má jediné pozitivum v tom, že všichni víme, kdo za něj může (Marku) nastal v sobotu neúspěch druhý. Marka na bloku jsem bohužel nahradil já a plácal jsem se tam jak nudle v bandě (naštěstí/bohužel Ondřej na tom nebyl o moc lépe) a na smeč přišel vypomoct Roman. Sestava tedy byla: Janie, Jana, Ondřej, já, Tom, Roman, a měli jsme naplánované tři zápasy. Sešli jsme se včas, dobře naladěni...
A hned první zápas vypadal nadějně - soupeř příliš nekladl odpor a dali jsme si ho za chvilku ve dvou setech. Zápas druhý už byl těžší, ale stále jsme disponovali docela dobrým výkonem - holky pěkně nahrávaly, útok slušný, jen blok a pole nic moc. Každopádně jsme první set vyhráli a po celý druhý set udržovali mírné a dostačující vedení. Zlomový moment zápasu a možná i celého dne přišel za stavu 24:22, kdy Tom ze svvých výšin seslal bombu krásně na čáru asi dva metry od rozhodčího a ten naše oslavy vítězství schladil nesmyslným rozhodnutím, že jako aut. Hádka nepomohla a naopak jsme silně znervózněli. Následoval špatný příjem, soupeř vyrovnal a nakonec set vyhrál. V tiebreaku jsme začali nesmyslně kazit ve všech činnostech a prohráli jsme ho taky. Nějak na rozhodčí nemáme štěstí.
Třetí zápas se opakovala situace se zhoršenou hrou všech postů a i když jsme dokázali držet se soupeřem krok, tak nás zradily koncovky. Slabota, slabota, prohra 0:2 a špatný pocit. Aspoň teda já jsem ho ze své hry měl.
Celkem tedy 4/9 bodů za sobotu a 7/21 celkově. 33% je fakt slabota, snad to nějak ještě dotáhneme.
Dalším sobotním zklamáním byla hospoda Na Santince v Dejvicích. Jídlo sice vypadalo dobře, ale dlouho jim to trvalo a účtovali si nějak podivně moc peněz.

Nečekaně mnoho lidí

...se sešlo na páteční volejbal. Dostavila se i volejbalová elita různých zemí - zastoupeny byly Itálie, Francie a Slovensko. Několik hráčů jsme museli dokonce odmítnout, jak nás bylo mnoho, ještě štěstí, že vedle v zelené měli volejbalisté opačný problém. Páteční plácání 6x6 opravdu nepamatuju a jako příprava to stálo za to, i když to nakonec Boogy k vítězství v AVLce nepomohlo. Jen tak dál! Třeba se jednou opravdu dostaneme i k nacvičování nějakých akcí.

Přípravný turnaj AVL 14.10.

Zpočátku se vyskytl organizační problém - Boogy klasika - chybějící nahravačka. Jako klasická jednička týmu byla samozřejmě Bjetka, ale jelikož Janie byla odvolána za extraligovými povinnostmi, nastalo den před začátkem zuřivé hledání druhé náhry. Té se nakonec ujala Kačka Mejzlíková, která přestože vyhrožovala, že už dlouho nehrála, se zhostila své role velmi dobře.
Začalo se před devátou hodinou třemi zápasy skupiny. První dva jsme s přehledem vyhráli a ve třetím jsme prohráli s Ivanem. Celá hra byla ve znamení blokařů, kterí se pletli nahravačkám, nízkých nahrávek, které se sem tam objevovaly po zbytek dne (nahrávky byly nad sítí, takže sváděly k ráně, ale ne dost, aby výsledek byl ve hřišti). Taky pole jsme si nebyli schopni dostatečně pohlídat a tohle právě uměl tým staříků využívat.
Po krátké pauze nastala pohroma v podobě další prohry (jen o pár bodů) s nějakými plácaly a před námi byly relativně temné vyhlídky - buď další prohrajeme (to byla ta nejčernější) a tak skončíme na nějakém děleném posledním místě a nebo vyhrajeme všechno a skončíme s cenou pátí.
Soupeřem ale byli Papíroví Favoriti (přejmenovaná Krvavá Záda s Katkou Rusou v čele) a ačkoliv bych to nejradši prohrál a šel domů, tak s tímhle soupeřem by to byla ostuda. Buďme k sobě upřímní, ona to byla ostuda už i takhle, ale tohle už by bylo příliš. Moje rameno ovšem nevydrželo nápor čtyř zápasů a začlo odporně bolet, museli jsme tedy provést s Ondřejem rošádu postů a rázem jsem zjistil, proč se blokaři pletou nahravačkám - v rámci příjmu dál od sítě totiž blokař překáží skoro pořád. Omlouvám se tímto blokařům za slovní inzultace, dělal jsem to taky...
Papírové Favority jsme po vyrovnaném prvním setu rozmetali ve druhém a postoupili dál. Další soupeř byli Pekos (s těmi jsme hráli první zápas) a přes stupňující se únavu jsme je dali taky. Jejich holky byly opravdu marnost nad marnost. Do posledního zápasu jsme nastoupili jen v pěti hráčích (Kačka musela někam odejít) a s hroznou únavou na zádech. Ani nevím, kdo byl soupeř, prostě jsme se šli ploužit na palubovku, samozřejmě už jako poslední... Hrůza. Hráli jsme hrozně a nic na tom nezměnilo ani konečné vítězství, které se odvíjelo hlavně od postavení, kdy jsme byli tři chlapi na síti. Celkově tedy bylo páté místo (asi z 12?) a výhra v podobě slušivých kloboučků, ve kterých Bjetka vypadá jako fifinka (opravdu ta ze čtyřlístku) a Ondřej jako buzna.
Zakončení dne se konalo v Einsteinu na Letné, kde dokonce ani nebyla ta šílená servírka.