AVL 4.11.2006

Po neúspěchu na prvním turnaji, který má jediné pozitivum v tom, že všichni víme, kdo za něj může (Marku) nastal v sobotu neúspěch druhý. Marka na bloku jsem bohužel nahradil já a plácal jsem se tam jak nudle v bandě (naštěstí/bohužel Ondřej na tom nebyl o moc lépe) a na smeč přišel vypomoct Roman. Sestava tedy byla: Janie, Jana, Ondřej, já, Tom, Roman, a měli jsme naplánované tři zápasy. Sešli jsme se včas, dobře naladěni...
A hned první zápas vypadal nadějně - soupeř příliš nekladl odpor a dali jsme si ho za chvilku ve dvou setech. Zápas druhý už byl těžší, ale stále jsme disponovali docela dobrým výkonem - holky pěkně nahrávaly, útok slušný, jen blok a pole nic moc. Každopádně jsme první set vyhráli a po celý druhý set udržovali mírné a dostačující vedení. Zlomový moment zápasu a možná i celého dne přišel za stavu 24:22, kdy Tom ze svvých výšin seslal bombu krásně na čáru asi dva metry od rozhodčího a ten naše oslavy vítězství schladil nesmyslným rozhodnutím, že jako aut. Hádka nepomohla a naopak jsme silně znervózněli. Následoval špatný příjem, soupeř vyrovnal a nakonec set vyhrál. V tiebreaku jsme začali nesmyslně kazit ve všech činnostech a prohráli jsme ho taky. Nějak na rozhodčí nemáme štěstí.
Třetí zápas se opakovala situace se zhoršenou hrou všech postů a i když jsme dokázali držet se soupeřem krok, tak nás zradily koncovky. Slabota, slabota, prohra 0:2 a špatný pocit. Aspoň teda já jsem ho ze své hry měl.
Celkem tedy 4/9 bodů za sobotu a 7/21 celkově. 33% je fakt slabota, snad to nějak ještě dotáhneme.
Dalším sobotním zklamáním byla hospoda Na Santince v Dejvicích. Jídlo sice vypadalo dobře, ale dlouho jim to trvalo a účtovali si nějak podivně moc peněz.