Some Kind Of Monster

Před nejakou chvílí jsem dokoukal film Metallica - Some Kind Of Monster.
Už samotný způsob natočení filmu ve mně zanechal velmi dobrý dojem. Film vás dostane do děje a prostředí tak, že málem začnete radit Hetfieldovi v muzice, a že ty klucí sou tak nějak blízko, že jim klíďo můžete tykat, zavolat jim, jestli dou na pivko a tak.
Film je o krizi kapely, která se, jak se to tak stává, rozhádala. Vyhodili basáka, frontman Hetfield chlastal, Ulrich furt do všech kéroval... No a tak si klucí sehnali psychoterapeuta, který by s nimi dělal sezení a dal je zase dohromady, a televizní štáb, který by o tom natočil dokument. Takhle se dávají dohromady (a taky dávají dohromady album St. Anger, které vyšlo 2003) víc, jak dva roky. Po asi těch dvou letech mají připravené písničky na nové album, dohodnou se na turné a zjistí, že jim chybí basák. Udělají konkurz a vezmou do party (mně velmi sympatického) Trujilla...
Je to opravdu zajímavě udělaný pohled do zákulisí veliké kapely, do procesu, jak tito pánové dělají "písničky" a tak vůbec kolem. Protože ovšem má každé ajta také své alébrž, mám i já nějaké výhrady. Docela bych uvítal na začátku filmu nějaký tak deseti až patnáctiminutový blok o historii Metallicy. Taky některé postavy byly poněkud polanské (takový ten vousatý stařík u Ulricha na ranči (že by jeho otec?) který jim tam pak radil i ve studiu. Vážně jsem nechápal, co tam dělal) a některé postavy byly možná vyktersleny jinak, než jaký měli ve skutečnosti význam. To mám na mysli toho psychoterapeuta, který mi v rámci filmu připadal, že tam nic nedělá dvakrát do týdne, pak na konci se od Larse dozvíme, že mu platí 40 tisíc $ měsíčně a hned v zápětí mu James děkuje, že jim hrozně moc pomohl dobrými radami, že bez něj by to asi nezvládli a tak vůbec, ačkoliv žádná taková rada tam není a on pořád jen stojí, kouká a nic neříká.
Celkově ale film i metalová Metallica dobrá. Fuck Yeah!