AVL 11.2.

Na úvod drobná omluva: nějak se mi do psaní nechtělo, tak to je takhle se zpožděním. To zpoždění ovšem způsobilo lehčí amnézii - už si nic moc, kromě obecnějších věcí, nepamatuju. Ale zase budou fotky...

Poslední tři zápasy letošního ročníku AVLky se docela vydařily. Výsledkově se to sice ještě trošku zlepšit dalo, ale hlavně panovala dobrá nálada.
V sestavě chyběl zraněný kapitán Ondřej, po kterém kapitánskou pásku převzal Marek a v poli ho nahradil Jura. Tomáš dorazil silně nachlazen a hrál jen asi polovinu setů. V ostatních úspěšně alternoval kouzelník Laba. Celý večer se všichni, včetně soupeřů, neustále divili, jak a kudy vlastně Zdeněk ten balón dostal (většinou zcela nechytatelně) za síť. Na nahrávce po dopolední tahanici, kdy sice mohly vsechny čtyři nahravačny, ale tři z nich nezávilsle tvrdily, že řada je zrovna na nich a teda nepřijdou, se objevovaly Lenka, Bětka a Janie.
První zápas byl proti Žaves clubu a hrál se na kutru C (stejně jako oba další). Prohráli jsme první set (cituju Marka: " Já se začal vztekat na Juru, kterej za to nemohl.. holky hrály ze začátku špatně.. pět bodů v řade.. prostě taková pojajánková hra.."), druhý jsme teda vyhráli (museli sme, když to skončilo 1:2 :) a tiebreak sme vyházeli. Povetšinou klasicky naše chyby.
Hned jsme nastoupili do dalšího zápasu proti Sodě. Podali jsme slušný výkon (myslím, že tohle byl ten zápas, kdy Bjetusku motivovala nahravačka na druhé straně, která prohlásila něco jako "tak todle sou ty Boogy?! Ty dáme..") a v poklidu vyhráli 2:0 asi s pětibodovým rozdílem v každém setu.
Třetí zápas zase následoval hned a byl proti týmu Sokol Smíchov DT. Zase docela dobrý zápas s naším úspěchem 2:0. Statistik Ondřej prohlásil těsně po závěrečném hvizku něco ve smyslu "Tak a Milan si zapsal poslední chybu a vzápětí i poslední bod letošní AVL..."

Poslední turnaj skončil bodově 7 z 9, čili 78%, což oproti minulu není zlé. Takhle kdyby jsme hráli pořád...
Zakončení sezóny jsme naplánovali tradičně do Bereniky, kde měli bohužel plno. I přesunuli jsme se do salónku Cibule, naprali si nácky, pokecali, popili a jeli domů. Pod stolem se pořád proháněl Pes Báraskervillský.