Zápas s Olomoucí

Halová sezóna pomalu vrcholí, avšak co se týče výkonů našeho žižkovského týmu, důvod k jásání a závěrečným oslavám opravdu není. Vzhledem k našim výsledkům je totiž nad slunce jasné, že s udržením extraligy budou setsakra potíže.
Tuto sobotu nás čekal poslední zápas druhé části soutěže. Naším soupeřem byl papírově nejsilnější celek naší skupiny, Olomouc. Do pátku to vypadalo, že by se možná mohl hrát i slušný volejbal. Na posledním tréninku před zápasem, na který zapomnělo naše libero Iva (myslela si, že je až od sedmi ;o), jsme se ale dozvěděly, že Kamča, hrající obvykle na účku, je nemocná, a tak ji na tomto postu bude muset nahradit o třídu horší Marťa. Nedalo se ale nic dělat a do haly jsme dorazily v sedmi včetně libera.
Soupeřky dorazily také v sedmi (i když bez libera), takže jsme se alespoň nemusely cítit nijak trapně. Je ovšem pravda, že na zápas, který jsme před měsícem hrály v Olomouci nás bylo šest, takže větší trapas už by to ani být nemohl.
Začátek zápasu začal tradičně naším neúspěchem na příjmu. No, možná spíš sérií neúspěchů. V tomto duchu se ostatně odehrával i zbytek prvního a celý druhý zápas. naše libero, které ovšem libero není, mělo na příimu stejné a občas i větší potíže než ostatní hráčky, takže občas bylo TRAPNĚ zpátky vystřídáno Bábou (a to už je co říct, protože to je blokařka, která hru v poli úplně nenávidí a taky je to vidět).
Co se týče útoku, předvedly jsme standartní výkon, bloky byly ale špatně postavené a já jsem často nestíhala optimálně dostavět. To bylo ale jenom tím, že jsem si ráno dala puding a výživný roztocký chleba s máslem :o)
Prohrály jsme dle očekávání dvakrát tři nula a byla to šíleně nudná podívaná. Vůbec jsme nehrály. Tudíž děkuji všem divákům (Milánkovi, Liborovi a Ondrovi) za trpělivost a podporu.