Den plný lásky, květin, slunce, kedráků a nepříjemných lidí

Na dnešní svátek práce jsem vyrazil políbit Janičku pod rozkvetlý strom. Sice z toho měla chudinka pylové šoky a teklo jí z nosu, ale stálo to za to. Podívali jsme se na Petřín a po cestě zřeli mítink pámbíčkářů a nahořě ódéesáků. Celé odpoledne a večer byly ovšem zajímavé hlavně z hlediska lidí, které jsme potkali. Buď byli známí, nebo neznámí a nepříjemní.
Na Petříně to byla moje sousedka z Modřan, pod kopcem pak doktorantka z laborky.
Po cestě z kopce jsme zřeli Ivana Hlase zpívat na happeningu proti aids. Od dvou přiteplele se tvářícách typosů jsme tam dostali s janičkou "kondůůůmky pro ššštěstí".
Na Hradčanský Sašula Mrazivý s rodinou a závodním kočárkem.
V Einsteinu na Letný slečna Nepříjemná a Zakomplexovaná, které jsem tentokrát v klidu řekl, že by projednou mohla nebýt nepříjemná, a že když jinak nedá, tak že odcházíme.
Nejzajímavější ale byla scéna na tramvajové zastávce Letenské náměstí. Nějaká žena tam křičela do telefonu už když jsme přicházeli. Pak se chvilku ztratila a objevila se zase až když ji málem přejela pětka. Stála v kolejišti, mlátila petlahví s vodou o zem a křičela. Za ní stojící spolufeťačka spoluhoumlesačka ji uklidňovala slovy, že "to bude dobrý, Barboro", ale Brambora si to asi nemyslela, protože sebou potom flákla na chodník, křičela ještě víc a začala si doslova rvát vlasy. Radši jsme tramvaj oželeli a vyrazili dolů ulicí pěškybusem.
V metru jsem potkal Filipa Čabrádka z Bruchos. Má nemožnej styl bradky.
V pizzerii (kde se chovali asi o 1000% lépe, než v Einsteinu) si vedle nás sedla moje přednášející na NMR II.
Celý den bylo kolem spousta podivných existencí, které asi vyhnal z děr a kanálů svátek práce. Zamýšlel jsem se, proč ten svátek nezrušili nebo aspoň nepřejmenovali.
Budujme socialismus!