Oslava osmnáctin

18. dubna 1988 se stala velice pozoruhodná věc. Na svět přisla holčička, která vypadala jako králík. Jak se jistě dovtípíte, to dítě které se narodilo na sklonku nechutného komunistického režimu jsem byla já. Rodina se o mojí politickou orientaci starala náležitě již od útlého dětství, moje matka mě s sebou dokonce málem vzala na manifestaci proti komunismu v listopadu 1989. Nakonec se tohoto nápadu vzdala (za což jí děkuji, jelikož bych mohla třeba utrpět nějaké zranění klíčema), avšak již o několik měsíců později mě začala zkoušet, jestli od sebe poznám Klause a Havla, což jsem poznala, jelikož už v té době byl Klaus šedivej. Bratr Tomáš ze mě byl nadšen. Když jsem se narodila, napsal na mě oslavnou ódu na hodinu angličtiny a odpoledne si mě v kočárku s kamarádem Alešem posílali z kopečka ve vítkovském parčíku (údajně jsem jednou nějakou náhodou vypadla na hlavu a od té doby jsem praštěná). Tomáš se bohužel již po roce našeho soužití odstěhoval, což si dodnes nedokážu vysvětlit, ale variantu, že to bylo proto, že jsem moc řvala si nepřipouštím. Rodiče mi vždycky říkají, že dokud jsem byla malá, vůbec jsem nezlobila. Nicméně bratr mě má rád dodnes, páč se vidíme jednou za měsíc.
Od té doby už přece jen pár let uteklo a dobrý počtář si jistě hbitě spočítá, že letošního 18. dubna mě čekala oslava plnoletosti, nabytí právní způsobilosti ke všem právním úkonům a způsobilosti k nákupu, prodeji a konzumaci alkoholu. Jsem prostě fyzická osoba, jak má být, a když si seženu čtyři další a vklad 50 000 Kč, můžeme si založit družstvo.
Děkuji všem zúčastněným, jmenovitě: sobě, Milanovi, Heleně, Kristině, Davidovi, Adamovi, Honzovi, Bětce, Ondrovi 2x, Markovi, Aničce, Katce a ukecané, leč brzo usnuvší Tereze, že se zúčastnili demolice mého bytu a vyžrání útrob naší lednice a špajzky. Dále si dovolím poděkovat za všechny hodnotné dary. Tři zavařovačky přesnídávky jsem již ze dvou třetin zkonzumovala i s piškotky a jsou fakt mňam (BTW jaký je recept?). Super růžovofialovej polštář od Heleny se mi ráno vždycky přilepí tím nápisem ke ksichtu, což je velmi deliciózní :-) Květiny, ať živé nebo sušené, dozdobovaly náš příbytek tak graciézně, že je Kocour musel všechny ožrat, jak už to dělá dlouhá léta (chutnaly skvěle). Velkou sklenici s olivami jsem ještě neotevřela, protože doma zbyly dva pytlíky jiných oliv, ale ty už jsem snědla, takže teď na ní nejspíš konečně přijde řada. Kabernet Saviňon si hoví v naší vinotéce a čeká až začnu využívat svého alkoholového práva. Hrnek s divným vzorem se velice hodí k čaji s divnou vůní - je to tak hezky esteticky sladěno, že jedno bez druhého by to vůbec neposkytlo takový úžasný výsledný efekt. Na závěr si dovolím podotknout, že se velice těším, až se mi podaří vyhodit pojistky, nebo až nepůjde elektřina, abych mohla naplno využít vkusného svícnu tvaru kočky, barvy modré. (Zapomněla jsem na něco?) DÍK, MÍ TŘÍDNÍ PŘÍSUŠNÍCI, ZA TO, ŽE NA MĚ TAK MYSLÍTE!!!

Special THNX to: máma (fakt super růžový tričko, kabelka a bezva kosmetika na xicht od Oriflame), Brouček (krásný korálky, který maj vychytaný magnetický zapínání), táta (sms, která mi přšla o tři dny pozdějc a úžasná kytka, kterou kocour ještě neožral), brácha (plyšovou kachnu mi ještě nikdy nikdo nedal ;-), kolektiv autorů Boogy (Fidorka + nápaditá a velmi flexibilní pomlázka), Tomáš z Chvaletic (přívěšek na klíče v podobě plyšový krávy), tetička a strýček (finanční podpora a spoustu ledový čokolády).
Doufám, že to se mnou všichni ještě chvíli vydržíte!

Janie