Rakouština

Ještě mě napadl jeden zážitek z esterajchu, o který bych se rád podělil.
Stali jsme se s Janičkou a Kristýnou hlavními hvězdami jakési rakušácké televize. Klopýtali jsme v přezkáčích od autobusového parkoviště ke stanici zajlbánu (lanovky) a pod schody k této stanici nás odchytila znela nemožně se tvářící, rozjařená, asi třicetiletá žena s kameramanem v zádech. Tvářila se děsně nadšeně a začala něco zběsile žvatlat. Jak jsem se později dozvěděl, nebyl jsem sám, kdo ji nerozumněl ani jediné slovo. Nesměle jsem ji tedy namítl, že "wir sind nicht östereicher". " 's mach' nich's", byla odpověď a zase neco zažvatlala. Pak se otočila, začala něco mluvit do oranžového mikrofonu a vykročila směrem ke kameramanovi.
Netušili jsme, co chce, tak jsme se rozhodli vyčkávat. Po asi 10 vteřinách kameraman dal dolů kameru a něco prohlásil. Napůl jsem si to domyslel jako "hele, ale voni nejdou...!". Reportérka se ohlédla, otočila oči vsloup, vrátila se k nám, zase něco zažvatlala a vykročila znovu. Jediné, co jsme předtím udělali (a očividně špatně) byl nepohyb. Teď tedy byl na řadě pohyb. Volným krokem jsme došli ke schodům a začali je zlézat. V polovině jsem se ohlédl na pani, která volala "prrríííma, danke" a palcem ukázala k nebi.
A přitom stačilo jen mluvit pomaleji, nebo si počkat na nějakého rakušáka. Neměla tolik pospíchat.
Takže jestli jste někdo minulý týden koukal na nějakou rakouskou stanici a viděl nás tam, tak to nebyla halucinace!