Some Kind Of Monster

Před nejakou chvílí jsem dokoukal film Metallica - Some Kind Of Monster.
Už samotný způsob natočení filmu ve mně zanechal velmi dobrý dojem. Film vás dostane do děje a prostředí tak, že málem začnete radit Hetfieldovi v muzice, a že ty klucí sou tak nějak blízko, že jim klíďo můžete tykat, zavolat jim, jestli dou na pivko a tak.
Film je o krizi kapely, která se, jak se to tak stává, rozhádala. Vyhodili basáka, frontman Hetfield chlastal, Ulrich furt do všech kéroval... No a tak si klucí sehnali psychoterapeuta, který by s nimi dělal sezení a dal je zase dohromady, a televizní štáb, který by o tom natočil dokument. Takhle se dávají dohromady (a taky dávají dohromady album St. Anger, které vyšlo 2003) víc, jak dva roky. Po asi těch dvou letech mají připravené písničky na nové album, dohodnou se na turné a zjistí, že jim chybí basák. Udělají konkurz a vezmou do party (mně velmi sympatického) Trujilla...
Je to opravdu zajímavě udělaný pohled do zákulisí veliké kapely, do procesu, jak tito pánové dělají "písničky" a tak vůbec kolem. Protože ovšem má každé ajta také své alébrž, mám i já nějaké výhrady. Docela bych uvítal na začátku filmu nějaký tak deseti až patnáctiminutový blok o historii Metallicy. Taky některé postavy byly poněkud polanské (takový ten vousatý stařík u Ulricha na ranči (že by jeho otec?) který jim tam pak radil i ve studiu. Vážně jsem nechápal, co tam dělal) a některé postavy byly možná vyktersleny jinak, než jaký měli ve skutečnosti význam. To mám na mysli toho psychoterapeuta, který mi v rámci filmu připadal, že tam nic nedělá dvakrát do týdne, pak na konci se od Larse dozvíme, že mu platí 40 tisíc $ měsíčně a hned v zápětí mu James děkuje, že jim hrozně moc pomohl dobrými radami, že bez něj by to asi nezvládli a tak vůbec, ačkoliv žádná taková rada tam není a on pořád jen stojí, kouká a nic neříká.
Celkově ale film i metalová Metallica dobrá. Fuck Yeah!

Čórka ve squashcentru Strahov

Zamykejte si skříňky na squashi i když jdete jenom do sprchy. Jen zavřít nestačí. Ušetříte si nepříjemné překvapení a taky nějaké to zařizování.

Trest za dobrý sktutek

Dnes (vlastně včera) jsem jel na Boogy volejbálek a potkal jsem nešťastníka. Na první pohled z okýnka svého fára jsem spatřil docela vlasatého týpka, jak tlačí vyblitě zelenou stodvácu a protože nablízku bylo parkoviště, rozhodl jsem se tam zajet a pomoct mu. Třeba mu došel benzín a potřebuje hodit k pumpě, kolem které stejně pojedu. I doklusal jsem ke stodváce a začal tlačit. Ovšem z předpokládaného vlasatého mladíka se vyklubal asi čtyřicetiletý slovák s cigárem na pantu, který strašně smrděl chlastem. Popelnici jsme dotlačili na parkovisko, zaparkovali a slovák začal velmi silným hlasem křičet, jak to dělají jen opilci, kteří se asi už sami neslyší, že jako "nemá benzín" a že "to něje možne, by ta sragora, kurva, žrala petnacť litrou" a tak. "Mohol bys ma hodiť k benzinke?" Neochotně jsem přisvědčil s vědomím, že pumpa je vskutku nedaleko a snad ho brzo budu mít z krku. Smrad z něj šel opravdu nehorázný, ale naštěstí se nepokoušel si zapálit cigáro, co měl stále na pantu. U benzínky z něj vypadlo, "esli bych mu ako němohol pujčiť peniaze" že žiadne němá a zase rozjel to svoje silnohlasé "keby ta kara byla moja, vieščo, to bysom ju rozebral do šrubečku a opravil, ale ta je mojej ženy, tož němožem". Už rozezlen jsem se na něj skoro obořil, že to není můj problém a že docela pospíchám a aby si už vystoupil. "A kam ty teraz ako iděš?" "Do toho vám nic není pane. Do centra ale ne, končím tady poblíž, takže nikam dál vás rozhodně nepovezu". Slovák tedy vystoupil, fláknul mi se dveřmi se slovy díků a nečekaně silnou ranou do střechy mého vozidla mě konečně propustil.
Fuj. Pak si má člověk pouštět do auta cizí lidi. Po cestě zpátky jsem hodně zvažoval, jestli mám po tomhle zážitku brát (byť docela normálně vypadajícího) stopaře. Vyměkl jsem a nakonec se z týpka vyklubal příjemný společník a po cestě jsem si dobře popovídal. Tak nevím...

Kladno vs. Liberec 16.2.2006

Zase jednou jsme s Janičkou vyrazili na extraligoivý volejbal na Kladno. Jméno soupeře slibovalo zajímavou podívanou - finalista loňského play-off hraje i letos v dobré formě a je v tabulce druhý (Kladno čtvrté).
Už v úvodu mě docela překvapila absence Aleše Holubce, který se přišel podívat pouze v civilu, a také chyběl druhý nahravač Ondřej Fortuník. Místo Holubce hrál z B týmu povolaný Kotrch (na zápase se Zlínem si vedl docela dobře, dnes to už tak valné nevylo, hlavně v poli došlo jeho přičiněním k několika nedorozuměním).
Druhého nahravače Kladno vůbec nemělo, univerzál Rybníček se na nahrávce chvilku rozcvičoval a moc mu to teda nešlo. Absence druhého nahravače se málem nevyplatila, když Skladaný chtěl v smečovat z pozice nahravače, příliš se přetočil, a nejenže netrefil míč, ale taky si pohnul se zády a chvilku to muser rozdýchávat. Smečaři byli slováci Ogurčák a Janušek, druhý blokař Pakosta a libero Polanský.
Kladno začalo velmi stylově esem Skladaného, ale jinak byl celý zápas servis nejslabší činností obou týmů. Hlavně liberecký Bíza nejspíš hodně trénuje na písku, protože první tři servisy z jeho ruky se nedají nazvat jinak než roury. Ale chybovali všichni a to víc, než dost. Dominovala Skvělá nahrávka na obou stranách. V přihrávce mělo jasně navrch Kladno, hosté se nějak nemohlo pod míče poskládat a hlavně to vidím jako příčinu jejich neúspěchu. Útok byl na obou stranách velmi pohledný. Aby ne - z takových nahrávek se to útočí samo.
Na bloku mě docela překvapil Pakosta, připadalo mi, že nestíhá. Často vznikaly velké mezery v bloku, nebo na vedlejším kůlu zůstával na bloku osamocený Skladaný, který moc šancí meměl. (ale na fotce se podívejte na ten neuvěřitelný výskok (má číslo 8), ten kluk má 185cm...).
Ve statistikách asi bude dominovat Ogurčák s útokem za tři středem sítě, ten snad hosté neměli ani jednou.
Zápas to byl moc pěkný, jen to podání pánové natrénujte...

PS: Kousek za námi na tribuně seděli osamělí fanoušci Liberce, asi rodiče některého z hráčů. Chovali se velmi zajímavě - dokázali celých pět setů křičet "Dukla! Dukla!" nebo z žákovských soutěží klasické "Raz! Dva! Tři!". Jen si to představte. Celá hala (tak sto lidí) čeká na servis, je docela ticho a najednou se ozve jeden výrazný hlas paní po padesátce "Dukla!".

AVL 11.2.

Na úvod drobná omluva: nějak se mi do psaní nechtělo, tak to je takhle se zpožděním. To zpoždění ovšem způsobilo lehčí amnézii - už si nic moc, kromě obecnějších věcí, nepamatuju. Ale zase budou fotky...

Poslední tři zápasy letošního ročníku AVLky se docela vydařily. Výsledkově se to sice ještě trošku zlepšit dalo, ale hlavně panovala dobrá nálada.
V sestavě chyběl zraněný kapitán Ondřej, po kterém kapitánskou pásku převzal Marek a v poli ho nahradil Jura. Tomáš dorazil silně nachlazen a hrál jen asi polovinu setů. V ostatních úspěšně alternoval kouzelník Laba. Celý večer se všichni, včetně soupeřů, neustále divili, jak a kudy vlastně Zdeněk ten balón dostal (většinou zcela nechytatelně) za síť. Na nahrávce po dopolední tahanici, kdy sice mohly vsechny čtyři nahravačny, ale tři z nich nezávilsle tvrdily, že řada je zrovna na nich a teda nepřijdou, se objevovaly Lenka, Bětka a Janie.
První zápas byl proti Žaves clubu a hrál se na kutru C (stejně jako oba další). Prohráli jsme první set (cituju Marka: " Já se začal vztekat na Juru, kterej za to nemohl.. holky hrály ze začátku špatně.. pět bodů v řade.. prostě taková pojajánková hra.."), druhý jsme teda vyhráli (museli sme, když to skončilo 1:2 :) a tiebreak sme vyházeli. Povetšinou klasicky naše chyby.
Hned jsme nastoupili do dalšího zápasu proti Sodě. Podali jsme slušný výkon (myslím, že tohle byl ten zápas, kdy Bjetusku motivovala nahravačka na druhé straně, která prohlásila něco jako "tak todle sou ty Boogy?! Ty dáme..") a v poklidu vyhráli 2:0 asi s pětibodovým rozdílem v každém setu.
Třetí zápas zase následoval hned a byl proti týmu Sokol Smíchov DT. Zase docela dobrý zápas s naším úspěchem 2:0. Statistik Ondřej prohlásil těsně po závěrečném hvizku něco ve smyslu "Tak a Milan si zapsal poslední chybu a vzápětí i poslední bod letošní AVL..."

Poslední turnaj skončil bodově 7 z 9, čili 78%, což oproti minulu není zlé. Takhle kdyby jsme hráli pořád...
Zakončení sezóny jsme naplánovali tradičně do Bereniky, kde měli bohužel plno. I přesunuli jsme se do salónku Cibule, naprali si nácky, pokecali, popili a jeli domů. Pod stolem se pořád proháněl Pes Báraskervillský.