Co se hýbe

Kartinki (Vesjolje) zvýšily frekvenci vydávání. Obzvlášť poslední Obraz Polska v zahraničí se povedl, protože záměr Polska zavést zvláštní Úřad na ochranu a propagaci Polska v zahraničí si o parodii přímo říká. Jinak Figurky jsou polanské, zatímco O přestávce stihnu i dvě je taky bezva. Hlavně Kulínský vypadá na popis obrázku docela přesvědčivě. Vedro už není moc aktuální, ale zase je hodně vtipné. Jen surfujte a prohlížejte, je to nevkusné, hnusné a občas i vtipné.

Viděl jsem Star Wars 2 a je to nářez. Mistr Joda je masér největší. Spajdrmena dvojku sem na Nově taky viděl (nebo to bylo na HBO?) a taky je to sračka. Garfield 2 je slabota. Veverka Scrat na začátku nic moc a samotný Garfield byl nějaký nevtipný. Teď už mi chybí jenom ty noví Iksmeni a novej Superman. Žeru tyhle filmy.

Taky mě upoutal nehorázný až neuvěřitelný nový televizor od Samsungu. bezmála dvoumetrová úhlopříčka je opravdu šílenost. Ještě že tam neuvádí cenu...

A tohle je taky žrádlo. Kdo ty zprávy asi platí? Jihočeské matky? 15 L dusičné kyseliny, která se vylila na12 čtverečních metrech... to je v klidu. Nebejt to v Temelíně, ale v nějakym chemickým provozu tak na likvidaci pošlou dva ukrajince s kolečkem, vápnem a lopatou. A jestli se jim udělalo fest jezírko třeba na asfaltovým povrchu (tam leda by to mohlo trochu čoudit, ale stejně neřekli, jak byla koncentrovaná, tak ani nemuselo), tak jim k tomu dali navíc holinky, masku a dobrou radu, ať se tim moc nepocákaj a pak se umejou.

Dneska jsem se dozvěděl úžasnou zprávu, že Petr Adamčík a Šárka Slámová budou mít za pár týdnů svatbu. Petr mi poslal oznámení a to je fakt povedené. Blahopřeju!

Rozhodl jsem se změnit název blogu zase zpátky. Jde jen o kosmetickou úpravu, Janička sem stejně nic nepsala...

Štvanice 20.8.2006 - Adekvátní výhra

Na tomhle turnaji bylo pouze šest týmů. Ondřejova úvaha o tom, jak na Křivoklát jede 20 týmů z Prahy, zatímco na turnaj v Praze se nikdo nepřihlásí, má něco do sebe. Zase na druhou stranu lze porovnat s Křivoklátem i tak, že jsme si líp zahráli, míň čekali a nakonec ještě skončil na bedně.
Sestava: Janie (nakonec ano), Bětka, Ondřej (C), Michal (SK), Tom, já.
K systému: Byly dvě skupiny po třech týmech. Druhý hrál se třetím z protější skupiny a první postupoval přímo. Skupinu jsme vyhráli po dvou zápasech, které byly jako přes kopírák. První set těsně prohraný, druhý těsně vyhraný a tiebreak se už nějak došolíchal. Oba zápasy měly společné taky to, že jsem hrál hrozně. Tak nějak jsme se s Tomem průměrovali, on hrál dobře. Soupeři byli docela zvláštní - ti první docela i smečovali a druzí měli všeho všudy jednoho rozumného hráče do útoku a všechny body jsme jim dali my (hlavně já). Hlavní je samozřejmě výsledek, skupinu jsme vyhráli a čekali na soupeře, kterým se po dlouhém souboji s posledním z naší skupiny (ti s jediným hráčem) stal Banik.
Ještě myslím stojí za zmínku souboj o druhé místo v naší skupině, kde první set skončil 25:2 a druhý 25:12.
S Banikem jsme zase prohráli první set po zcela matném výkonu. Taky jsme si s Tomem vyměnili místo smečaře-losera a směčaře, co dělá body - začalo se mi víc dařit a Tom naopak podskakoval náhdy a vyhazoval. Pak jsme se konečně probudili a v tomhle (asi nejlepším zápase), jsme v druhém setu jasně dominovali. Tiebreak byl zpočátku taky jasný a i když udělal Banik za stavu 9:14 tři body za sebou, čtvrtý matchball už jsme proměnili.
Nakonec bylo finále proti našim starým známým ze skupiny. Docela hodně foukalo (přes den párkrát i lehounce sprchlo), hra se vyznačovala hlavně chybami a body se dělaly hlavně chybami. Dodrželi jsme tradici tiebreaků, první set jsme docela v poklidu vyhráli, druhý jsme naopak kupili chyby. Tiebreak byl zpočátku vyrovnaný, pak soupeř několika vysloveně šťastnými míči odskočil na 8:13. Dotáhli jsme obranou s Ondřejem a mnou na síti na 13:13 (no spíš to dotáhl soupeř), pak následovala ztráta a rozhodující míč zápasu. Skvělý příjem, skvělá nahrávka za dvě na mě a zprasený balón pod pásku. Stydím se ještě teď.
Takže z toho bylo nakonec druhé místo a adekvátní výhra v podobě úchylných kloboučků od relaxu. Mám doma dva modré, kdyby o ně někdo projevil zájem, rád je předám. Tohle opravdu nosit nebudu. Celkově mi připadaly docela dobré výkony na nahrávce. Blok byl v podání Michala klasicky dobrý, Ondřej se "nevěděl postavit". Smeč proměnlivá... asi jako počasí. Boogy rulezzz, ale jen trošku.

Božkov!

Slyšel jsem na Rádiu 1 strašlivej remake na rammsteiny a jejich Moscow. Schválne si představte ten text a melodii. A teď do toho refrénu jede

Božkov! raz, dva, tri...
Božkov! na zdraví!
Víme co to znamená
vodka, rum a zelená

Celý to bylo úchvatně vytvořený a někdy se podívám, jestli to náhodou nepůjde najít někde na webu.
No a kromě toho tam prase Zoran pouštěl další kvanta méně nebo více sprostých úchyláren, presně, jak má ve zvyku. Schválně to někdy ve čtvrtek od 10 zapněte. I ta muzika se docela dá...

Darda na squashi

Dneska jsem byl zase jednou na squashi s Terezou. Ta darda, jakou jsem dostal, byla hrozná. Zapomněl jsem raketu a vracel se pro ni, takže jsem přišel pozdě cca o 5 minut. Hned v prvnim setu jsem dostal kanára, ve druhém 3:9 a ve třetím 7:9. 0:3 po třech setech... to si ani nepamatuju, kdy jsem dostal. Pak se mi podařil trochu obrat, Tereza znepozorněla, přestala tolik makat a já přestal dělat spousty nevynucených chyb. Výsledkem byly tři vyrovnané sety, které jsem nakonec všechny vyhrál. Pak ale přišla šedivka a další set byl další kanár. Podařilo se mi se štěstím srovnat na 4:4 a za stavu 6:6 v rozhodujícím setu zhasli a skončili jsme. Naštěstí.
Začnu chodit včas, dám si dokupy koleno a pak bude jiná hra!

Děti za volantem

Připadá mi to až neuvěřitelné, ale stalo se. V úterý jsem byl bruslit a stala se mi dost nečekaná věc - objížděl jsem zleva avii zaparkovanou těsně před křižovatkou. Když už jsem byl skoro u ní, řidič dal blinkr a rozjel se docela svižně vlevo do křižovatky a tím mi zkřížil cestu. Asi všichni víte, že brzdit na inlinech není tak úplně jednoduché, ale pod tíhou životní nutnosti se mi podařilo připrzdit a pak odskočit na travnatý pás uprostřed ulice. Kolem mě projela avie a koho nevidím v kabině? Hošík, tak 10-12 let, volant u nosu, huba od ucha k uchu a na sedadle spolujezdce dělňas-vater, který se smál s ním a povzbuzoval ho.
Dnes další šok. Vždycky je nepříjemné jet z kopce do křížovatky, i když víte, že jste na hlavní. Krom toho mám dojem, že bych spíš byl brán jako chodec a ne vozidlo. Tentokrát to stálo opravdu za to, když se mi cestu rozhodla zkřížit fóbie, kterou kočírovala tak osmiletá holčička, kterou měl na klíně na pedály dupající papá. Že jí bylo osm samozřejmě nemůžu vědět, ale předtím tam poblíž taky popojížděli na bruslích a byla mi výškově tak do pasu. Situace nebyla kritická, fóbii jsem viděl zdaleka (jela proti mně a pak odbočovala vlevo), ale stejně mě to děsí.
Uvedomují si ti rodiče, že kdyby se něco stalo tak je to ale fakt fest průser? Uznávám, že jsem na parkovišti ve svých sedmnácti letech taky párkrát auto řídil, ale těmhle škvrňatům bylo hluboko pod 15...
Fízlovská stanice je nedaleko, vyhlašuju teda anketu/fórum: Stalo se vám něco podobného a zřetelně vidíte SPZ vozidla. Jdete situaci hlásit nebo ne?

Doping ve sportu

Justin Gatlin, nejrychlejší běžec současnosti, dopoval. Fuj. Škoda, že za to nejde dát trest smrti. Takové odpornosti by se neměly trpět. Jakýkoliv doping se musí tvrdě trestat. Nebo je v tom ještě něco jiného?
Gatlinův trenér byl potrestán zákazem vstupu na tréninková sportoviště ve státech za to, že už celkem devět jeho svěřenců bylo pozitivně testováno na nějakou zakázanou látku. Trenér to popřel na detektoru lži (dneska už jsou ty mašinky docela vymakaný) a kriminalisté mu dali za pravdu. Olympijský výbor to ale nechává chladným a zákaz zpět nevezmou.
Zkusme se zamyslet nad smyslem dopingu. Nějaký růstový hormon způsobí, že vám rychleji rostou svaly a že celkově sílíte. Ne ovšem při sezení před televizí, musí se s tím dost tvrdě makat a cvičit. Když si zobnete nebo píchnete, najdou vám to v moči (testosteron se tam nachází samozřejmě normálně, takže pozitivním nálezem se zřejmě míní vysoká koncentrace) a připadně v krvi a zakážou vám sportovat. Najdou vám to tam ale tak maximálně měsíc po tom, co jste si zobli. Co tedy brání sportovci nehlásit se na žádné závody, nasimulovat zranění, dopovat a trénovat řekněme tak rok, na poslední dva měsíce doping vysadit, udělat si testy nanečisto a pak hurá na závody? Nic. V podstatě v tom není problém.
Na druhou stranu je taky dobré se ptát: Může se něco zakázaného stát bez sportovcova vědomí? Jasně. Nedávno jsem něco četl o přípravku na alergii. Taky samozrějmě můžete mít nějakou hyperfunkční žlázu - třeba vám nepracují správně varlata (to není o dámách) a hned můžete mít o 40% vyšší koncentraci testosteronu v moči.
Nebo cyklisti a erytropoetin. To je hormon, který řídí produkci červených krvinek a produkují ho nadledvinky. Tam se může stát to samé, když vám můžou nadledvinky špatně fungovat a způsobit anémii, proč by to nemohlo fungovat taky opačně?
A nejzajímavější na tom je tohle - myslíte si, že Gatlinův kouč nebetyčně lže, když obvinil maséra, že chtěl takhle Gatlina zničit? Myslíte si, že to nejde? Mrkněte se třeba zde. Dozvíte se, že lecjaký z těch steroidů je rozpustný ve vodě. Bezva, šup s tím sportovci do vody, nemá šanci to poznat. Nebo v tucích? No problemo, přidáte nějaký masážní olej a už má masér sportovcovu živnost ve svých rukou.
Vrcholový sport je byznys a nic než byznys. A stejně, jako ve kterémkoliv jiném byznysu se i zde dají dělat a nepochybně dělají solidní špinavosti. Nedokážu si představit, jak se dá kontrolovat všechno, co se vám dostává do těla, to prostě nejde. Jste sprinter na druhém místě? Sežeňte si steroidní látku a počkejte si na otevřenou lahev s vodou toho nejlepšího.
Kdyby vás to někoho opravdu zajímalo, psal jsem na toto téma onehdy maturitní práci. Není problém zapůjčit.

Kolečko Křivoklát 2006

Již poprvé se letos Boogy zúčastnilo amatérského volejbalového turnaje ve sportovním areálu Kolečko těsně vedlo Křivoklátu. Scházeli jsme se jako švábi na pivo - Roztoky green Rocket dovezla mě, Janie (ta tentokrát nehrála za boogy), Zajíčka a Marka. Jana přijela osobní autodopravou s rodiči, Bětka pohrdla jakoukoliv spojitostí se zbytkem týmu a zajistila si svezení s nějakým konkurenčním týmem. Tom s Terkou přijeli pohřebáckou dodávkou.
Už cesta stála za to. Na Beroun OK, pak ještě chvilku docela dobré, ale asi 15 km před Křivoklátem se vynořila z lesů obluda - silnice, která byla horizontálně úplně rovná, vertikálně taky žádná tragédie, ale...! plná obrovských děr. Asi kilometrový úsek pokrývaly díry tak půl metru v průměru a 5-10 cm hluboké. Po dobré silnici bych tam jel 90, takhle to bylo 20 a bolely mě tlumiče...
Turnaj měl už po druhém kole hodinu zpoždění, takže se dlouho čekalo. Ve skupině jsme měli Tyče a Lazaři. První set prvního zápasu byl v klidu, chyby soupeře nás nesly vzhůru a vyhráli jsme 25:14. Samozřejmě jsme pak přestali hrát a druhý set jsme v podstatě pustili. Výsledkem 23:25. Kupříkladu já jsem si myslel, že za výhru na body (hrálo se pouze na dva hrané sety) bude víc bodů do tabulky, než za prohru na body. A ono ne.
Naštěstí Lazaři byli ještě slabší, takže drama ani nasazení z naší strany se nekonalo, vyhráli jsme 2:0, ve skupině jsme o skóre dostali Tyče a náš další soupeř měl vzejít z dvojice Sandokan-Banik (v Baniku hrála Janie), Bohužel Banik byli loseři a dostali naklepáno, takže duel nakonec nebyl. Sandokan proti nám pak nastoupil se třemi ženami (jeden hráč prý odešel) a s tak oslabeným týmem se dalo hrát docela snadno. Každopádně 2:0 a po krátké pauze přišel první (a poslední) silný soupeř - ExBača.
Tady už to bez nasazení nešlo - soupeř byl silný na bloku i smeči a rozhodčí... škoda slov. V prvním setu se nám dařilo držet stav až do stavu 15:15, pak soupeř trochu odskočil a i přes veliké úsilí to nevyšlo líp, než na 22:25. Duhý set byl o poznání horší, nedařilo se (hlavně mě, třeba Tom to solil bezvadně) v útoku a pole taky mohlo být občas lepší. Každopádně mi připadalo, že jsme hráli s velkým nasazením a dost mě přibrzdila v rozletu Janie, která po zápase prohlásila, že jí to zrovna moc akční nepřipadalo. Vyzdvihuju náhru, s tou nebyly vůbec problémy.
Celkově to vyšlo na 5-8 místo z asi 25 týmů. Shodli jsme se, že by to chtělo ještě jeden zápas, ale upřímně, počasí na to moc nebylo, takže buďme spokojeni, že to bylo aspoň takové, jaké to bylo. Jen mě mrzí, že jsem tam zapomněl svůj úžasný vystřelovací deštník.

Boogy Orlík 2006 - Hell ain't a bad place to be

Letošní Boogy Orlík v kempu Podskalí byl co do počasí rozhodně nejpodařenější ze všech. Průměrnou denní teplotu tipuju tak na 25 celsiových stupínků (den je od slunka do slunka) a rekordně jsme se myslím k těm 35 blížili. Celá akce podle toho taky vypadala, válení se u nepříliš čisté přehrady, odpočívání ve stínu a posedávání v chládku hospody.
Sestava: už v pátek (ne tento, ne minulý, ale předminulý) dorazil Libor, který měl v kempu kamarádku Janu. V sobotu po poledni dorazilo vozidlo mnou pilotované a Janie, Janou, Tomem a kytarou obsazené. Večer pak busmo dorazil Marek. V neděli přijel Ondřej a v pondělí ráno Bětka. Ve středu dorazila na dva dny Petra, ve čtvrtek odjel za jinou akcí Libor. Maximální Boogy count byl tedy 9.
Den většinou vypadal následovně: V půl desáté už se nedalo ve slunci vystavených stanech vydržet - následovala snídaně a pak zevling. Dopoledne většinou vyplňoval (aspoň co se mě týká) nákup, tenis nebo válení se u vody. Odpoledne se buď hrály nějaké hry, surfovalo (foukalo jen minimálně, takže nic moc) nebo válelo na pláži u vody. Večer jsme pak měli každý den zamluvený volejbal od 6 do 8. Dvakrát za den jsme na volejbale snad ani jednou nebyli, nebo si to už nepamatuju.
Hlavní změny proti minulým letům: narvaný kemp. Oba víkendy nebylo v celém areálu k hnutí, kde nebyl stan, parkovalo auto a naopak. Totálnímu zaplnění se nevyhnula ani část patřící sportklubu - na osm lidí jsme dostali tři stany a konec, zatímco vloni to bylo každému jedno a mohli jsme spát klidně po jednom. No a studenti stavárny, kteří s námi obývali ten sportklubácký areál byli další změnou. Stůl pro max 15 lidí zabírali skoro pravidelně, takže jsme hledali azyl buď na pláži nebo v hospodě Na Panské v Klučenicích.
Taky se objevily snahy o sbližování a společné akce. Moc se mi to nezdálo, abych řekl pravdu, protože už oni sami neměli jednotný program a kdyby se velikost skupiny ještě skoro zdvojnásobila... ale každopádně byla snaha zorganizovat společný večerní softball. V Boogy začala bouřlivá debata plná akčních, nerozhodných, laxních a ostrých slov (v pořadí) a nakonec se nic nekonalo, volejbal přesunout nešlo a bylo po ptákách. Mě osobně stavaři moc sympatiční nebyli, i když přežít se dali.
Dvakrát se konalo grilování on the beach, podávaly se grilovací tyčinky a kuřecí respektive grilovací tyčinky, prasátko, kuřátko a zarážky na traktor v podobě plátků kravičky. Zásobovač jsem byl zase já, grillmeister byl Vondra-Zajíček a firemani Marek a Libor. Napodruhé se dokonce Janie uvolila nám zahrát na kytáru. Grilování bylo, jako vždy, super.
Na poslední den se bezva rozpršelo, ale to už nikomu nevadilo. Snad jen motorkáři, kteří okupovali celou benzinovou pumpu byli nepříjemní.
Akci hodnotím jako úspěšnou, za rok jsem pro pokračování, jen by stálo za to zvážit termín konání. Radši risknu trošku horší počasí než se cpát v kempu s milionem dalších lidí.
Jestli máte dojem, že jsem něco trestuhodně opoměl, ozvěte se, update může být.