Turecké pívo

Dneska jsem k večeři ochutnal pivečko dovezené z Turecka. Jmenuje se EFES Pilsen a, jak to tak pro nás zhýčkané čechy bývá, nebylo nic moc. Otevřel jsem plechovku (ve skle prej nebyly v několika kšeftech v Istambulu), nalil do sklenice, a hned mě dostala barva, která silně připomínala citrónovou limonádu. Pěna se sice poctivě vytvořila, ale zmizela tak za 15 vteřin a od té chvíle byste hledali jedinou bublinku zcela marně. Údaj o stupních samozřejmě u cizích piv není, ale obsah alkoholu je 5%, čekal jsem tedy chuť podobnou alespoň české 12°, ovšem se svým odhadem bych podle chuti směřoval spíš na výčepní sedmičku. Pitivo mělo dost nevýraznou chuť... no prostě nic moc. Asi to ty muslimové, co to stejnak musej pít leda na tajňačku před bohem, stejnak nepoznaj.

Docela mě baví, jak se všude po internetu šíří články proti ksčssd. Třeba tohle je nechutné. Odporně věcné a faktické. Je možné, že je to všechno pravda? Bojím se, že ano. Ptáte se, tak jako já, jak jim to mohlo všechno projít? Jednoduše. Na jedné straně je to lhostejnost a zapomnětlivost, na straně druhé chamtivost ve spojení s neschopností myslet trochu dopředu. Šiřte snahu něco se současným šíleným stavem udělat. Já se třeba tady docela snažil =)

Taky upozorňuju na vtipný banner jedné D-F akce. Je na pravé straně pod počitadlem. Odkazuje na příslušný článek.

Boogy Rulezz

Další turnaj LAVL měl pro nás na programu pět zápasů. Začali jsme vlažně, ale na soupeře to naprosto stačilo. První dva zápasy, které byly za sebou proběhly hladce 2:0. V průběhu obou poněkud sprchlo a vzniklo na jedné straně decentní bahniště. Pak se počasí umoudřilo, ale naše hra se nezměnila (byla hodně laksní), na což jsme doplatili ztrátou setu s dost slabým soupeřem ve třetím zápase. Tiebreak potom byl naše jasná záležitost. Už v tomto zápase ale začal hru docela ovlivňovat silný vítr, který občas odnášel servisy jako nic. Čtvrtý zápas zase se slabáky jasně 2:0. Pátý zápas sliboval podle průběžného pořadí dobrý volejbal a tak se také stalo. První set (ty nám dneska šly) se povedl asi s 15, kdy soupeř měl problémy s přihrávkou (strana proti větru...). Ve druhém setu se vše obrátilo (strany... =) a vzhledem k naší lenosti v poli a neschopnosti snad ve všech činnostech (servis po větru byl opravdu k uzoufání, když jen tak lehce dloubnete do balónu a on letí dva metry ven je to nepříjemné) jsme zcela zaslouženě prohráli k 19. Druhý dnešní tiebreak byl hodně vyrovnaný, vedení jsme sice drželi skoro celou dobu, ale v závěru zase zazlobil servis a přihrávka a rázem bylo vyrovnáno na 15:15. Pomohla ale pevná vůle, štěstí a vůbec a zaslouženě jsme vyhráli 17:15.
Dnes tedy 13 bodů z 15, tzn 87% (považuju to za docela super výsledek). To znamená vylepšení celkové bilance na 21/27 bodů a 78%. Hurááááá.
Sestava: Janie, Bjetuška, Marek, Ondřej, Jura a moje maličkost.

Vote or not to vote?

V nadpisu je odkaz na komentářovou debatu o tom, zda volit, či nikoliv. Přišlo mi to zajímavé, nikomu to nevnucuju.

Minulý týden

Minulý týden jsem byl (jak možná někteří věděli) na povinné exkurzi po dálném východu (Mikulov, Znojmo, Holomóc, atp.). Původně jsem chtěl napsat něco obsáhlejšího, ale nemám na to ani čas ani náladu. Každopádně se naše škola zase jednou vytáhla, program byl následující: Dopoledne výjezd do nějakého závodu v dalekém okolí (třeba i dvě hodiny cesty), tam koukat na stroje, které znám v menším provedení nebo mě nezajímají (např pivovar...), pak pauza v tom příslušném městě (=hospoda) a pak dlouhá cesta zase zpátky (=pak celý večer hospoda). To by se snad dalo zvládnout tři dny, ale ne pět.
Pedagogové se chovali taky super, ženatí profesoři se ve sklípku ožrali jako prasata a ve finále polonazí tančili a líbali se s některými povolnějšími studentkami.
Mělo to ale i svá drobná pozitiva - hospoda, kterou jsme objevili a obsadili byla super, majitelka si nás hýčkala a na moravě je levno, že až zůstává pražákovi rozum stát. V tom Pavlově extrámně (litr poměrně slušného sudového vína za 50, hermelín za 20...), ale i v Olomouci v hospodě v centru dobré jídlo (polívka, jídlo a malý pivko) za 65...
Taky jsem zase po dlouhé době potkal a pořádně prokecal kolegy analytiky (stejný ročník, jiný obor), se kterými se málo vídám.
Celkově akci hodnotím negativně - zabít celý týden chlastáním a jízdou autobusem... dokážu si představit i lepší způsob trávení času. Pomohlo by tomu zkrátit akci tak na ty zmíněné tři dny. Ale kdo ví, jestli vůbec po nás ještě exkurze bude - časy se mění a bakaláři příští rok zřejmě budou už normálnější...

Muhahahaha

Rychlé šípy v megastaré produkci kompostu jsou megavtipné! http://www.kompost.cz/clanek/55802
Obrázek si stáhněte, zvětšený je pak líp čitelný. Jo a někde na Kartinkách jsou i další. Jen to teď nějak nemůžu najít...

Super size žrádlo

Tak už jsem to viděl a je to jak jsem čekal. Slabota.
Stejně, jako filmy Majkla Moora (Bowling for Columbine) je to film, který má přes sto minut, zatímco by měl mít (co se jistě vyčerpávajícího tématu týká) necelou hodinku. Zbytečně uměle natahováno.
I spousta dalších věcí se mi vysloveně nelíbila. Tak například nechutnost, která je divně nucená. No to víte, i když sežerete obrovskou porci zeleniny, zeblejete se stejně jako po jídle z fast foodu. Zaludek má prostě svoje rozměry. Taky zábery z operace žaludku (operativní zmenšení a přepásání) jsou stejně (hodně nebo málo, jak se komu zdá) nechutné, jako záběry z jakékoliv jiné operace.
Zase na druhou stranu film podává nám evropanům svědectví o stavu amerického stravování, protože i když si možná někdo myslí, že je Praha prolezlá globalizací a mekáčema, tak mapka Manhattanu s těmito vyznačenými restauracemi svědčí o opaku. Jsme na tom stále ještě velice dobře. Taky mě docela vyděsila mediální masáž a všechny možné akce, které americké restaurace připravují nebohým dítkům. Vlastně i dospělým, kteří k těm dětem inteligencí podle záběrů neměli daleko.
Takže jak to shrnout? Film to není moc dobrý. Příliš dlouhý, nijak zvlášť šokující (to, že jsou hamburgery nezdravé je fakt překvápko a to, že když se budete denně po dobu jednoho měsíce přežírat smaženými věcmi způsobí že přiberete a zvedne se vám hladina tuku a cholesterolu taky). Ale jedno musím uznat - dostal jsem při sledování hlad a chuť na cheesburger...

A zase něco odkazů

Shlédl jsem něco volebních televizních spotů. Jednak je to spot čssd, pak tři spoty ods a taky dobře známý prd (pardon, link směřuje jen poblíž, klip samotný si musíte najít) Unie svobody. Prd vypadá, jako kdyby US už složila zbraně a s vědomím, že ji nikdo volit nebude, se rozhodla aspoň dotaci na volební klip vyměnit za nálepku "nejšílenější spot" a tím vstoupit do historie. Klipy ODS jsou dobře natočené, celkem vtipné a trefné, je v nich nenásilnou cestou vyjádřen volební program... prostě takhle si představuju předvolební spot. ČSSD má hodně nekvalitní a hodně dlouhý spot, který bych šacoval spíš na vzpomínání stoletého socdemáka na starý časy - zpočátku je to ukázování tradice a historie strany (pomozte mi, dějepisci, co říkal pan Q, jaké měli socdemáci před válkou preference? Opravdu nějak tehdy zasahovali do politického dění?). Pak se přehoupneme do doby nedávno minulé a vidíme prolínající se obrazy velkých úspěchů socánků - mladý Miloš a jeho vítězná procenta, běžící Špidlík a jeho velké vítězství, pan Kakao, Mašinfíra, Miladka Emerová atd, takže každopádně lidi povětšinou známí nechvalně. K tomu nám hraje asi minutová utahaná klavírní písnička (těch 7 minut stále dokola), kterou bych po chvilce tréninku snad zvládnul zahrát taky. Spot nudí už po minutě a ke konci mě držela opravdu už jen dokumentaristická zvědavost.
Hned vedle Prdu na stránce idnes.tv je taky natočený brutální zásah na náměstí karlově, který ukazuje akorát tak to, jak paní Jacques simulovala a řvala, ačkoliv jí nic nedělali a pak taky, jak fízla, stejně jako kohokoliv jiného, rozčiluje a znervózňuje televizní kamera. Ostatně dobrý článek o tom je zde.

Dneska je první beachový den BooGy a já jsem nemocný. Ach jo. Opravdu mě to mrzí, ale je to tak. A příští týden taky nemůžu, protože jedu se školou na exkurzi (vinné sklípky), kam se mi vůbec nechce.

Jak pořád sedím doma, tak taky koukám na filmy. Můžu vám jen doporučit čínský film Hrdina (Hero). Kam se hrabe celý Holywood a jeho efekty. Masové výjevy armád a shromáždění, skvělé bojové scény a efekty (poněkud umírněnější, než třeba u Tygra a Draka, ale stále se tu létá). Když už tyhle dva filmy srovnávám, tak Hero má taky lepší příběh. Vlastně se dostáváme třemi verzemi k tomu, jak se hrdina dostal ke zbraním jiných tří velkých bojovníků. Každá z verzí je zvýrazněna jinou barvou kostýmů - Jasně červenou střídá žlutá a nakonec bílá. Vzpomínky jsou v zelené. A jak to všechno dopadne? Čínsky. V rámci neúcty k lidskému životu se všichni hlavní hrdinové obětují vyššímu principu sjednocení světa a slavně chcípnou. Film má taky skvělou hudbu.
Proč vlastně pod tlakem takovéhle kvalitní kinematografie Holywood ještě nezkrachoval? Asi proto, že by se tyhle skvělé samurajské stále stejné filmy přejedly stejně rychle, jako se přejídá americké bezduché střílení.

Odkazy a zajímavosti

Rozhodl jsem se celému plénu svých pravidelných čtenářů vnutit touto cestou pár odkazů. Několik z nich vážných, několik nevázných. První mě napadá asi politika. Takže kdo ještě neznáte nechutně pravičácký blog D-FENS plný nechutných většinoupravd, tak tenhle článek mě docela zaujal. A tenhle taky.
Pak taky pár prasáren z mého oblíbeného webu kartinki.cz - svátek matek nic moc, ale nové tituly knih nebo ohlédnutí za zasněženou krajinou rozhodně stojí za shlédnutí. Slabé povahy ať zavřou očička a moralisté ať mi prominou.
Pak bych se s vámi taky chtěl podělat o vtipnou exkurzi do světa filozofů. Dneska jsem totiž byl v rámci povinné filozofie na přednášce s názvem Metody ve vědě. Když jsem hledal web přednášejícího, našel jsem hlavní sajtu Centra Fenomenologických Bádání a vybafnulo na mě jméno nechvalně známého Erazima Koháka. Mrkal jsem na drát hlavně na náplň práce všech uvedených vědců. Obecně se dá říci, že hovno dělají a ještě to navíc učí. Rozumítě někdo těm textům? Popiskům? Těm neskutečným kvantům cizích slov? (Bětka sem stejně asi nechodí, té jediné bych to snad i věřil...) a hlavně významu toho všeho?! A já u jednoho z těch pánů budu ústně žebrat o zápičet. Už se těším.
Takhle se dost lidí může nádherně živit neustálým omíláním úvah o počtu andělů, kteří se vejdou na špičku jehly. A všechny je platíme z našich daní...

Příklady pro ty, co nechtějí klikat na linky:
Jean Grondin, Úvod do hermeneutiky, kapitola V. - Heidegger: hermeneutika jako sebeprojasnění existenciální vyloženosti

2) věnovat se badatelské práci v oblastech klasické fenomenologické tradice a fenomenologické estetiky.
3) vyučovat fenomenologickou filosofii na ÚFaR UK

Cílem projektu je vstup do nového myslitelského postoje odhaleného pozdní Heideggerovou filosofií. Představit "myšlení bytí" jako nejvlastnější typ filosofické tematizace.

Příliš volejbalu škodí!

Vše začalo samozřejmě pátkem a klasickým volejbálkem na Julisce. Sešlo se nás 9 díky navrátivším se Michalovi a taky třeba Liborovi. Hra docela dobrá, příchody poměrně včasné (výjimky se najdou vždy...), prostě pohoda.

V sobotu jsem vyrazil do Berouna na zápas 2. krajské třídy mužů vypomoci klukům z Roztok, se kterými trénuju. Předpověď počasí slibovala změny proti slunečnému počasí minulých dní, tak se čekalo ledacos. Díky všímavosti Janičky, která jela se mnou dělat fanynku, jsme našli areál místního sokola docela rychle a poměrně záhy jsme nastoupili k prvnímu zápasu v sestavě Zdeňek a Jarda na nahrávce, Martin Matas a Pafko na bloku a Venca Šiškin a já na smeči. V průběhu pak dorazil ještě Sapi, který ale zasáhl až do druhého zápasu, jako univerzál (vystřídal Jardu).
Hned od začátku se domácím nedařil příjem a podle toho se odvíjely všechny tři sety. Začátek vyrovnaný, pak šňůra bodů z podání nebo následné obrany a udržování náskoku. Mně se zrovna moc nedařilo, Zdenda sice říkal, že se netrefuje do nahrávky, ale spíš jsem všude byl brzo nebo prostě špatně. Pár balónů jsem dal, ale s neúspěchy smečaře zpravidla přichází taky snížený zájem nahrávky, takže jsem se spíš snažil projevit v poli. Tam to nebylo zlé a po pár zápasech, ve kterých bych se s klukama trochu sehrál, by to mohlo být docela dobré =)
První zápas tedy jednoznačně 0:3. A pak začalo pršet.
Poměrně dost pršelo celé první dva sety druhého zápasu. Domácí ale byli jako vyměnění. Přihrávali skoro bezchybně a hlavně nás chytali ze hry v poli. Počasí bylo opravdu nepříjemné, ale nerad bych se vymlouval. Špatně jsme se stavěli do příjmu, nedůrazně útočili, slabě servírovali.. prostě slabota. První set jsme pukli ke 14, druhý se to trochu zlepšilo, ale jen kosmeticky na prohru s ke 21. Třetí set byl hodně vyrovnaný a s velkým nasazením jsme ho vyhráli. Ve třetím setu se ale opakovala situace z prvních dvou setů. Vůbec, asi důležité bylo, že nezahráli smečaři. Ode mne asi nikdo moc nečekal, ale ani Šiškin už moc neskládal a tak se hrálo většinou z hrátké náhry do připraveného dvojbloku, kde se Berounští docela drželi.
Takže druhý zápas 3:1 a celkově se smírně dělily body napůl...

Na neděli byl naplánován první turnaj LAVL (chtěl jsem dát odkaz, ale jsou tam stále ještě výsledky z loňska). Hráli jsme v sestavě Janie, Bětka na nahrávce, Michal, Marek na bloku a Ondřej a já na smeči. Byl jsem po sobotě docela unavený a nehrálo se mi moc dobře, ale První zápasy byly docela v pohodě a v poklidném tempu jsme je vyhráli dvakrát 2:0.
Třetí zápas byl s Oriónem, za který nastoupil taky Káďa jako libero. První set jsme asi poněkud podcenili, a i když jsme v závěru dotáhli do vyrovnaného stavu, koncovku jsme prohráli. Set druhý byl o poznání lepší hlavně na příjmu a v poli. Magický Ondřej smečoval asi desetkrát do stejného místa - podél bloku vedle lajnového hráče a s jeho slovy "dokud tam ta díra je, tak tam budu sázet" jsme dělali body. V tiebreaku se nějak začal Káďa hádat o poněkud diskutabilní pravidla s cloněním blokařů při servisu a v prudné náladě se nacházející Marek se do něj (s mou podporou) aktovně pustil s argumentem, že jejich holky zase podávají z ruky bez nadhozu a taky je nikdo neprudí. Výsledkem samozřejmě bylo to, že jsme nasrali Michala a psychicky rozhodili Bětku. No naštěstí už v tu doby bylo docela nahráno a dotáhli jsme zápas k vítězství...
Poslední zápas byl proti prvním nasazeným a v prvním setu jsme podlehli dojmu, že na ně nemáme. Prohráli jsme 11 bodovým rozdílem a nevypadalo to dobře. V druhém setu se ale ukázalo, že máme na kohokoliv. Dlouho jsme vedli, sice ne výrazně, ale vypadalo to dobře, pak ale začalo pršet a hnusná padající voda odplavila klubající se tiebreak. Stav 23:20 pro nás jsme neudrželi a sami si vyházeli útoky a prohráli. Škoda.
Celkem tedy 8 bodů z 12 - 66%. Do celkového hodnocení bych rád napsal, že příště nikdo nebude prudit do nahravaček. Týká se to hlavně mě a Marka. Jediný výsledek je jejich větší nervozita a horší nálada, která k vyšším výkonům rozhodně nevede.

Dneska mám jako upomínku na hru v dešti solidní rýmu a bolí mě v krku (a taky mě bolí záda a rameno a koleno a všechno =). Asi budu docela nemocnej. Chtělo to jeden z těch volejbalů vypustit, ale bavily mě všechny, tak který?

Den plný lásky, květin, slunce, kedráků a nepříjemných lidí

Na dnešní svátek práce jsem vyrazil políbit Janičku pod rozkvetlý strom. Sice z toho měla chudinka pylové šoky a teklo jí z nosu, ale stálo to za to. Podívali jsme se na Petřín a po cestě zřeli mítink pámbíčkářů a nahořě ódéesáků. Celé odpoledne a večer byly ovšem zajímavé hlavně z hlediska lidí, které jsme potkali. Buď byli známí, nebo neznámí a nepříjemní.
Na Petříně to byla moje sousedka z Modřan, pod kopcem pak doktorantka z laborky.
Po cestě z kopce jsme zřeli Ivana Hlase zpívat na happeningu proti aids. Od dvou přiteplele se tvářícách typosů jsme tam dostali s janičkou "kondůůůmky pro ššštěstí".
Na Hradčanský Sašula Mrazivý s rodinou a závodním kočárkem.
V Einsteinu na Letný slečna Nepříjemná a Zakomplexovaná, které jsem tentokrát v klidu řekl, že by projednou mohla nebýt nepříjemná, a že když jinak nedá, tak že odcházíme.
Nejzajímavější ale byla scéna na tramvajové zastávce Letenské náměstí. Nějaká žena tam křičela do telefonu už když jsme přicházeli. Pak se chvilku ztratila a objevila se zase až když ji málem přejela pětka. Stála v kolejišti, mlátila petlahví s vodou o zem a křičela. Za ní stojící spolufeťačka spoluhoumlesačka ji uklidňovala slovy, že "to bude dobrý, Barboro", ale Brambora si to asi nemyslela, protože sebou potom flákla na chodník, křičela ještě víc a začala si doslova rvát vlasy. Radši jsme tramvaj oželeli a vyrazili dolů ulicí pěškybusem.
V metru jsem potkal Filipa Čabrádka z Bruchos. Má nemožnej styl bradky.
V pizzerii (kde se chovali asi o 1000% lépe, než v Einsteinu) si vedle nás sedla moje přednášející na NMR II.
Celý den bylo kolem spousta podivných existencí, které asi vyhnal z děr a kanálů svátek práce. Zamýšlel jsem se, proč ten svátek nezrušili nebo aspoň nepřejmenovali.
Budujme socialismus!