Reorganizace blogu

Rozhodl jsem se, že po sérii náročných testů a zkoušek na tento prestižní blog přijmu novou autorku. Tou autorkou je Janička zvaná Janie a od tohoto kroku si slibuji hlavně hodnotné články z oblasti nejvyšší soutěže juniorek ExJ, ale i mnohé další. (a taky třeba zvýšení počtu přístupů. Asi bych si měl pořídit nějakou pořádnou bannerovku :)
Těšte se! První článek už by měl být in progres.

AVL 28.1.2006

Předposlední turnaj AVL měl pro Boogy přichystány tři zápasy s papírově lehčími soupeři. S dosavadní bilancí jsme před tímto turnajem mohli doufat v případný postup leda v případě samých vítězství a ještě za odvážného předpokladu, že některý z týmů z hodní části tabulky bude hodně chybovat.

První zápas byl proti poslední Sešlosti a hrál se v modré. Docela stálým dobrým výkonem jsme soupeře porazili celkem jasně a bez problémů 2:0. Pouze na začátku druhého setu po krátké sérii zaváhání si soupeř vytvořil několikabodový náskok, ale ten jsme kvalitním servisem brzy vymazali a v poklidu dotáhli zápas do konce.

Na druhý zápas jsme poměrně dlouho čekali, hrál se na kurtu B a tam byli evidentně poněkud pozadu. V mezičase jsem sledoval zápasy první ligy (kupř. Rybičky) a musím říct, že to nebylo nijak slavné. Divil jsem se, jak to, že se tam ještě udrželi.

Ten druhý zápas byl proti týmu Shugga (třetí od konce) a asi všichni očekávali snadnou záležitost ala první zápas. Jenže se tak nestalo. První set byl docela v pohodě, soupeř měl dva dobré a dva zcela marné hráče, přičemž ty dobré se nám docela dařilo držet blokem. Ovšem ve druhém setu se soupeř nějak otrkal a my jsme začali propadat na přihrávce a hlavně v poli. Útoky soupeře nebyly nijak razantní ani dobře umístěné, ale polaři jaksi nebyli schopni se správně postavit. Nechali jsme soupeře vytvořit si asi pětibodový náskok a ačkoliv jsme v koncovce zabrali, nedalo se dělat nic jiného, než se připravit na tiebreak. V tom jsme nakonec byli šťastnějším týmem, ale otázka zní, nemohli jsme projednou vyhrávat bez tiebreaku?

Třetí zápas na stejném kurtu byl proti třináctým Pivoňkám, v čele s tarzan-boyem. Tenhle zápas se mi do mysli zapsal dost černým písmem, protože až na nahrávku jsme propadli snad ve všech herních činnostech. Hned v úvodu jsem dostal čtyři luxusní nahrávky, dvě přistřelené a jednu normál a jednu dvojku. Oba přístřely skončily na pásce, normál a dvojka v půlce sítě. Ale nebyl jsem sám, kdo se nemohl trefit. Ondřej nahrávky podbíhal a vyhazoval do autu, marek a tomem taky nic moc... může mi někdo vysvětlit, co se to s námi stalo? Ondřej se ještě, zřejmě ve snaze mě vyhecovat, pustil do zcela zcestných komentářů typu "už to složte", které mi nepomohly, spíš naopak. A navíc kecal jako polař a když se dostal na síť, dopadl stejně. Výsledkem byla hladká prohra 0:2 a zkažený závěr turnaje :(

Aspoň, že večeře v Berenice pak stála za to.
Výsledkem turnaje je 5/9, čili 56%. Hrůza a děs. Proti týmům z chvostu tabulky.
Tom slíbil, že na příští trénink snad dorazí a přiveze s sebou z dalekého severu tréninkový plán. Už se těším...

AVL záskok 22.1.2006

V sobotu jsem byl, společně s Lenkou, na turnaji AVL páté ligy jako záskok za kohosi zraněného v týmu "Restaurace a Jídelny" s krycím jménem "Paroubkovo děti". Saša se hrozně divil, že nechápu to spojení názvů. Když jsem se nakonec dozvěděl, oč jde, uvědomil jsem Mrazivého strýce, že už je jiná doba a hlavně jiná generace.
Ale ke hře - hráli jsme hrozně. Byly to pouze dva zápasy, oba v modré tělocvičně. Nebyli jsme schopni si přihrát, nahrávky občas docela lítaly (ale celkově z herních činností asi byly nejlepší), útok buď vůbec nebyl nebo byl nepřesný a blok v této soutěži nemá moc smysl. Samozřejme právě na blok mě poslali se slovy, že mají dva smečaře. Pokrčil jsem rameny a dělal, jak se mi řeklo. A nebylo to zlé, jenže jak je třeba Lenka zvyklá z boogy - když je špatně přihráno, a to bylo skoro pořád, nahraj na kůl, tam z toho smečař (v Boogy Tom) něco vymyslí. Jenže oba takzvaní smečaři byli zcela marní. V obou zápasech jsme soupeře v jednom setu jasně porazili (srovnatelně "kvalitní" soupeř se porazil sám) a jeden stejně jasně prohráli. V tiebreaku byl vždycky šťastnější soupeř.
Takže takový byl mů záskok v týmu páté ligy Restaurace a Jídelny.

Kladno vs Zlín

Po turnaji AVL na Julisce a krátkém odpočinku v pizzerii Einstein jsme vyrazili na Kladno, podívat se na extraligový zápas domácích proti Fatře Zlín. Se mnou a Janie vyrazil ještě Michal "slovák" a jeho "baba" :). Tentokrát již žádné bloudění po cestě, ale už v půl šesté jsme seděli (!)na docela dobrých místech vprostřed hlediště.
Borci se rozpinkli, při rozsmečování jsme s Janičkou tiše (ona hlasitě) záviděli, jak vždycky po perfektní nahrávce přichází perfektní smeč, a jak nejmenší hráči na hřišti - libera obou týmů - bez problémů zasekávají míče do trojky. Pravda, měli ty nahrávky vždycky nalité, ale stejně.
Hned na začátku hry mě překvapilo několik nových tváří - místo Pakosty nastoupil na místo blokaře Kotrch (a vedl si velmi dobře na bloku, v útoku, ale hlavně při řvaní) a místo Ogurčáka (jak jsme se později dozvěděli "bol chorý") na smeč přišel junior Linz. Ten si už tak dobře nevedl, propadl hlavně na přihrávce a v poli, a byl vystřídán tak v polovině prvního setu a už se neukázal. Vystřídal ho Míla Marel a ten si vedl o poznání lépe. Z obrovské výšky jemu vlastní (smečařský dosah 360 cm) skládal míče nekompromisně.
Zajímavý fakt je, že v době, kdy na palubovce nebyl Pakosta, mělo Kladno věkový průměr tak kolem 22 let. Nejmladší Linz 19 a nejstarší Polanský 25, jinak všichni ročník 82-84.
No ale k věci, hra byla docela v tempu a když se kladenští snažili, nedali Zlínu šanci. Ve třetím setu právě polevili a Zlín snížil na 2:1, ale překvapení se nekonalo. Čtvrtý set byl sice na skóre vyrovnaný, ale připadalo mi, že Kladno je spíš na přáteláku proti B-týmu. Nasazení nic moc (v čele se zevlácky vypadajícím Rybníčkem). Kdo ví, třeba je to taktika. Vypadají, jako že nehrají, ukolébají svým přístupem soupeře a vyhrají. Možná :) Koncovku ale nevypustili a celkem v poklidu vyhráli.
Hrozný byl v celém zápase servis a to na obou stranách. Že neumí podávat Holubec a Fokt jsem si už zvykl, ale vyhazovali i ostatní. Na straně Zlína to byl především Fila. Chtěl bych docela vidět statistiky...
Výhra 3:1 byla každopádně zasloužená a nemohli jsme litovat dlouhé (relativně) cesty na Kladno.

AVL 21.1.2006

Přišel na řadu další turnaj AVL. Čekaly nás tři zápasy v rychlém sledu s relativně těžkými soupeři. V těchto zápasech jsme (oproti minulu) ukázali kvalitní volejbal, ale jako vždy (snad s výjimkou vánočního turnaje) jsme ukázali, že neumíme vyhrávat, dostatečně se motivovat.

Začátek v krásných cca deset hodin, všechny zápasy v modré tělocvičně, tři soupeři z horní části tabulky. Sestava standardní - Nahrávka Janie, Bjetuška, Jana, blok Marek a Ondřej, smeč Tom a já. První zápas proti týmu Bez smeče (Ivan, bělovlasý slovák...) - soupeř ukázal typickou plácavou hru staříků: relativně slabý útok (až na jednoho masiče s popisem "malej a urputnej" -q:Vokx, na kterého si nepamatuju). Útoky staříků chodily s železnou pravidelností do postavení, kde jsme je my, horliví mladíci neměli. Zápas to byl vyrovnaný, snad s naší mírnou převahou, ale Boogy team se zase ukázal - prohráli jsme 1:2.

Jako druhzí nás čekali (čekala?) Sluníčka, náš oblíbený soupeř z výše zmíněného vánočního turnaje. Stejně, jako tehdejší oba duely to byl zápas vyrovnaný, největší problémy dělal nechytatelný útok vysokého blokaře a pak taky ten smečař s bederákem, který o vánocích chyběl. Bohužel, nekonala se ani tiebreaková bitva (štěstí nám tentokrát tolik nepřálo), prohráli jsme 0:2, ale Sašovi a jeho časovému plánu jsme dělali radost dál, vždyť první set skončil 31:33 a druhý 23:25.

Poslední zápas byl zase zajímavý, čekal nás tým Božský&spol, ve kterém hraje Majkl :-/. Právě přes něj jsme se v prvním setu nádherně prosazovali, protože nebyl schopen rozumně přijmout ani zaútočit. První set jsme po aktivním výkonu vyhráli 25:11 a čekali snadnou záležitost i v setu druhém. Jaké tedy bylo naše překvapení, když se přestalo dařit, a naopak Majkl už své standardní uplácy převaloval přes síť, kde většinou končily nechytatelně na palubovce, neboť u takových míčů je předpověď jejich letu zcela nemožná. Kupili jsme chybu na chybu, Marek se zapšknul, Ondřej vykládal, jak máme hrát a oba (navzájem?) se hádali. Výsledek? Prohra 23:25. V tiebreaku jsme nakonec utrpěli vítězství, ale nic moc závěr.

Celkové hodnocení je 33% - 3/9. Celkově se naše úspěšnost propadla na ubohých 51% :(
I přes takový bodový výsledek ale hodnotím turnaj kladně. Nijak zvlášť jsme se nehádali, nálada byla dobrá, výkony vlastně docela taky... tak co vytknout? Koncovka. Motivace. Nasazení. Nedokážeme vyhrávat. Takhle ten socialismus ale nevybudujeme, soudruzi. Teda postup, jsem chtěl říct...

Kvakvapark Kladno u Prahy

Jakožto víkendový relax jsme s Janičkou navštívili aquapark Kladno (v ulici Sportovců, za volejbalovou halou), a byl jsem velmi příjemně překvapen kvalitou služeb. Všechno krásně nové, zářící... podívějte se na website (odkaz v nadpisu) a posuďte sami. Nedůvěřivce můžu ujistit, že to vypadá v reálu stejně, jako na propagačních fotkách.
Hlavně SpaceBowl mě dostal, tobogány jsou taky super, laguna je zajímavá, saunička malá, ale hezká...
Jako jeden z plusů beru, že je to relativně blízko. Mám informace ještě o dalších dvou podobných zařízeních - ve Slaném a v Praze-Letňanech. O obou jsem se dozvěděl, že je to (při srovnání s Kladenským) v podstatě obyčejný bazén s tobogánem a skluzavkou. Slaný je navíc pro pražáka už docela daleko. V Kladně je oddělený bazén od samotného aquaparku a do bazénu se dá koupit samostatné, samozřejmě levnější, vstupné.
Jako mínus zase beru docela zaplnění, i když to bylo asi způsobeno hlavně primetimem, ve kterém jsme tam byli. Ovšem nepředstavujte si hlavu na hlavě. V oné malé sauně (max tak 6 lidí) jsme byli dva. Fronta na tobogán a spacebowl byla docela přežitelná (mají tam semafory, aby zabránili zraněním tolik typickým pro podolský tobogán). Jenom do vířivky jsme se nedostali. Tam bylo zevláky, co se chtěli válet v bublinkách, stále plno.
Výsledkem tedy je: V Kladně je super aquapark (kvakvapark :), ale bylo by asi příjemnější tam vyrazit někdy v týdnu a pokudmožno dopoledne. Je to jednak levnější, ale hlavně volnější, co se lidí týká.

Letopisy Narnie

Byl jsem zase jednou v kině. Na odpočinkovce, jejíž název je v nadpisu.
Někde jsem si na internetu přečetl titulek "Harry Potter má konkurenci" a šlo právě o tento film. Začněme srovnáním těchto dvou a hned zjistíme, že srovnáváme nesrovnatelné. Jednoduchá pohádka od paní Rowlingové láká diváky (prvotně samozřejmě čtenáře) na školu a život v ní. Padron, samozřejmě Školu. Magie se v Potterovi sice objevuje, ale jistě sami uznáte, že o ni nejde v první řadě. Magie je tam pouze proto, aby prostředí dostalo zajímavější nádech, aby to vypadalo jaksi "pohádkověji". Ale každopádně hodný a sympatický pan učitel se s láskou a porozumněním stará o dětskou dušičku a vědomosti a naopak zlý pan učitel dítku škodí a upírá mu skutečné vědomosti.
Na druhou stranu Letopisy Narnie jsou pohádka o válce dobra proti zlu v pohádkovém světě Narnia, kam se nebohá dítka dostanou zcela náhodou při hraní na schovávanou ve venkovském sídle předválečné Anglie. Zdlouhavý začátek loučení s matkou a odjezdem na venkov, stejně jako vstup do Narnie trvá skoro čtvrtinu filmu. Jen pro srovnání - v knížce je to tak asi deset stránek.
Dál se zapojí do válečného dění čtveřice sourozenců tak, že se od dvojice roztomilých animovaných bobrů dozví o jakémsi proroctví, ve kterém mají Narnii zachránit od nadvlády zlé čarodejnice - ledové královny. Celá říše Narnia je zasněžená, jen tak pro představu. Nejdřív utečou před pronásledovateli ošklivých a zlých minionů královny a hned se přidají k minionům krásného a ušlechtilého Aslana the Liona. Pak proběhne bitva, kterou slavně vyhrají a pak žijí šťastně až do smrti.
Srovnával bych tedy tenhle film spíš s Pánem prstenů a ten byl teda lepší. U téhle pohádky, všechna čest grafickému zpracování, které se s LOTRem může docela měřit, jsem postrádal nějaký silnější děj (bylo to až moc jednoduché), propracovanost celého příběhu a větší vážnost. Tohle je opravdu pohádka jen pro menší děti.
Hezké postavičky tam byly. Satyři, kentauři, gryfové atd. A zase hezká grafika.
Celkově hodnotím asi tak, že jsem evidentně nebyl cílovou skupinou.

AVL 7.1.2006

No moc se mi o tom psát nechce, ale měl bych.
Celkově to z objektivního hlediska takový propadák nebyl, hráli jsme pouze se soupeři, kteří byli v tabulce nad námi a vyhráli jsme dva ze tří, ale subjektivně to (ostatně asi jako všichni) hodnotím trochu jinak.

Klasika. 9:15 na Julisce. Den předem jsme na tréninku nepostavili saka, neboť nás prudný dědek vrátný vyhodil, jako že je už deset a končíme. Proto bylo lehké zpoždění.
První zápas byl s Kolovrátkem (teď druzí v tabulce) a hrál se v zelené. Složení nahrávka Janie a Lenka, blok Marek a Ondřej a smeč Tom a já. První set jsme na ně vlítli a docela jasným rozdílem vyhráli. Dobře jsme tak soupeře rozehráli, ve druhém setu klasicky polevili a už se to vezlo do tiebreaku. V tiebreaku to taky nebyla žádná sláva, ale nakonec Boogy byli štastnějším týmem (16:14). 2:1. Dva body.

Druhý zápas byl s SK Dolní Počernice (v tabulce sedmí) a hrál se na kurtu C po jednozápasové pauze. Janie vystřídala Jana a už začátek byl docela podivný. Soupeři asi byli burani a při rozsměčování je naprosto nezajímaly míče, které se na jejich polovině hřiště odrážely a kutálely se pod nohy našich smečujících hráčů. Stalo se tak, že jeden z míčů se v dost nevhodnou chvíli dokutálel mně pod nohy. Naštěstí se z toho nevyklubal výron ale pouze jaksi naražená vnější klenba nártu a mohl jsem dál hrát, ale můj už tak dost matný výkon to ještě sráželo. Od začátku jsem hrál na bloku v domění, že Ondřej na smeči mě dokáže s mojí skákací indispozicí nahradit a hůř než on asi blokovat nebudu (moc mu to dnes neslo). Ouha! Blokoval jsem zcela marně a nahrávky do středu jednoduše nechodily. Připadal jsem si dost zbytečný. A co se stalo dalšího? Začali jsme se hádat a vzájemně si vyčítat chyby. Nejhorší, co nás mohlo potkat. První set byl propadák. Hrůza. Jen marnosti a ukolébanosti soupeře jsme mohli vděčit za to, že druhý set jsme vyhráli a v tiebreaku jsme se hecli a vyhráli taky. 2:1. Další dva body, ale nálada na bodu mrazu.

Třetí zápas hned následoval. Proti nám stály rozehrané Ztráty a nálezy s Víťou a Šárkou. Hned od prvních chvil bylo dost jasné, která bije. Jednotlivé výkony nebudu komentovat, bylo by to neobjektivní a navíc asi i nepravdivé. Prostě jsme se hádali a prohrávali. Oboje čím dál víc. Do druhého setu jsme vystřídali Lenku za Janu a já jsem se posunul zpátky na smeč, ale ani to nepřineslo kýžené výsledky. Nebyl už to takový debakl, jako v prvním setu, ale každopádně jasná a zasloužená prohla 0:2. Nebyl to nepřekonatelný soupeř. Ze všeho nejspíš jsme se porazili sami. Špatná morálka je zabiják dobrých výkonů.

Celkově tedy 4 body z 9 - 44%. Celkově máme tedy po 10 zápasech 17 bodů, 57% úspěšnosti a patří nám průběžná osmá pozice. Levá strana mého levého nártu je lehce nateklá s nádechem do hnědozelena. Ale už se to postupně docela lepší.

Závěrkem se omlouvám všem za svoje hrozné výkony a hlavně za ty hrozný kecy. Pokusím se, aby se to už neopakovalo. Tom tak napůl slíbil, že se chopí role trenéra, docela si od toho dost slibuju.

Boogy silvestr

Tak je za námi již třetí ročník Boogy silvestru. Letos poněkud akčnější.

První skupina, označme si ji pracovně jako A (Já, Janička a Marek) vyrazila ve vozu Škoda 135L po uklouzané D1 hned na místo. Jaké ale bylo překvapení, když na příjezdové cestě, kudy jsme se zatím vždy dostali, bylo půl metru prašanu a kolem projíždějící lyžníci si při pohledu na zapadlého favorita a dva blbečky nasazující řetězy klepali na kulichy zakrytá čela. I vyhrabali jsme nebohou plechovku ze závěje a vyzpovídali domorodce, zdali náhodou není protažená cesta z druhé strany.
I jo. Hurá! Objeli jsme kopec, a cesta protažená opravdu byla. Dosáňkovali jsme až před chalupu (což se později ukázalo jako strategická chyba) a podívali se na zahradu. Vše bylo zapadáno půlmetrem sněhu, vrátka tedy nešla otevřít. Tak jsme přelezli plot, dobrodili se ke dveřím, zatopili, vzali lopaty a začali kopat cestičky závějemi.


Druhá skupina, s pracovním označením B (s důležitostí to nemá nic společného), ve složení Tom, Terka, Ondřej a pes Fanny, mezitím jela do buržoustského centra nákupů Tesco a nakoupila za nekřesťanský peníz jídlo, ale hlavně pití, jako na dvoutýdenní výpravu za kamennými játry. Pak se i Béčko přesunulo na venkovskou sněhovou klouzačku, aby asi kilometr od chaty i s jídlem zapadlado závěje. Za tmy jsme se s Tranzitem (ale byl to Volkswagen) asi hodinu a půl lopotili, než byla naše snaha shledána marnou. I zavolali jsme o pomoc hajnému, který během chvíle přispěchal i s traktorem a dotáhl tranzita na křižovatku u chaty. Že mu utečeme bez zaplacení se nemusel bát, protože milý tranzit tam okamžitě zase zapadl.

Původně předpokládaný příjezd cca ve tři odpoledne byl překročen pouze o čtyři hodiny, zato uz bylo aspoň trošku tepleji. Večer jsme hráli osadníky.

Pátek se odehrával ve znamení sněhu - padal celý den. Samozřejmě jsme vstávali pozdě.

Jediný Ondřej se nechal zlákat k trošku akčnímu trávení času a tak jsme odpoledne na dvě hodinky vyrazili běžkovat po okolí. Véliká legrace to byla.
Večer jsme pak jeli s Tomema Markem pro Bětku na autobus. To abychom si mohli povídat, v případě zapadnutí. Projevila se ona strategická chyba zajíždění až k chatě - byli jsme postaveni před rozhodnutí: vycouvat těch 100 metrů polozapadlou cestou nebo odházet lopatami vjezd do dvora, otočit se, a jet popředu. Vybrali jsme první možnost a těch 100 metrů se kodrcali asi půl hodiny. Každopádně Bětku jsme nakonec dovezli a večer zase nasávali, povídali, hráli hry (třeba talisman) a tak vůbec.

Na silvestra se nic akčního nestalo. Zevling, pití, povídání, zase hry, tentokrát zase osadníky, twister, psychog...
Večer jsme pyroman já a pyroman Marek odpalovali ohňostroje, pilo se šampáňo ze svítící lahve a povídalo asi do tří do rána.

Ráno (před polednem) se začalo s úklidem, v jednu bylo hotovo, zahráli se další osadníci, zapakovali jsme se a vyrazili. Jaké mě ale čekalo překvapení, když jsem zavolal hajnému o vytáhnutí traktorem a dozvěděl jsem se, že zrovna jede pryč, že jsem měl zavolat dřív a že se vrátí tak v šest. Následoval návrat do chaty, krátký kousek talismanu, spousta topinek a čaje a skutečný odjezd kolem šesté.

Samotná cesta byla dost nepříjemná. Dlouhá cesta s řetězy a namrzlá D1 protáhla normální dvě hodiny na čtyři. Tomáš s terkou pak mohli být podle mých propočtů doma nějak po půlnoci. Splnění naplánovaných odjezdů a příjezdů se nám nějak nedařilo. Ale dojeli jsme, takže úspěch. Podmínky nebyly ideální.

Celkově hodnotím letošní silvestr jako nejpodařenější z těch dosavadních tří, hlavně díky největší účasti a nejextrémnějším podmínkám. Co na to říkáte? Komentáře se vkládají velice snadno, tak se do toho pusťte.