Kladno je stříbrné

Je to tady přátelé, letošní ročník extraligy mužů zná svého vítěze a Kladno to není. Ovšem jediné smutné je na tom to, že se už letos nepodívám na nejkvalitnější volejbal, vždyť stříbrné umístění je super! Doufám, že se skvělý kádr udrží, sponzorů bude jen přibývat a za rok bude zase zlato...

Čtvrtek plný volejbalu

Ráno jsem vyrazil za pozváním spolužáků na antuku v rámci děkanského dne. Bylo nás sice sedm, ale jeden takovej zvláštní týpek (říkali mu "Pletací", protože prý v prváku na přednáskách pletl a to turborychlostí jedna ponožka za přednášku) hned po několika míčích druhého zápasu (v prvním si vylosoval střídání), kdy nebyl schopen pochopit princip blokaře, čili že má stát vprostřed, blokovat vprostřed a smečovat zprostřed prohlásil, že na to sere a jde domů. Hra za moc nestála, zpočátku jsem se ujal náhry a docela dost dobře hrajísí Lála šla smečovat, ale asi to nebyl úplně dobrý nápad, protože pak vznkala mrtvá postavení, kdy docela dost špatně nahrávající druhá holka (nějak od M se jmenovala) nedokázala nahrát na smeč Lále (klasicky nalito) ani blokaři Martinovi nebo Tačmenovi (daleko a vysoko) a z toho pramenily obligátní šňůry bodů v soupeřův prospěch.
První zápas jsme prohráli v tiebreaku, druhý 0:2 a došlo ke střídání nahrávky. Soupeři, musím uznat, byli dost průměrní (asi jako my) a většinou stačilo málo, ale... prostě to nešlo.
Pak se provedla rošáda směč/náhra a hned to šlo líp. Ve třetím zápase jsme vedli 20:15 a 1:0 na sety a už sme dělali srandu. Ale pak sme nedokázali přijmout a hlavně nahrát, set jsme prohráli a tiebreak pak taky. Pak už zbýval jen jeden zápas (pětičlenná skupina byla) a ten sme dali v pohodě 2:0. Pouze první dva ze skupiny postupovali (byli jsme třetí) a já vyrazil přes bufet na chemáku do Dejvic, potažmo do Kladna.
Celkové hodnocení: sehnat nahrávku a pak teprve něco zkoušet nebo to vzít jako happening a neprudit spoluhráče že hrajou blbě, jako to dělal kapitán Fík.

Další volejbalová akce včerejška bylo čtvrté finále extraligy mužů mezi Kladnem a Ostravou. Složení výpravy: řidič-já, navigátor-Ender, zátěž-ženy (jmenovitě Janie, Andrea a Iva). Kladno v úterý snížilo v sérii na 1:2 a určitě chtělo vyhrát a vyrovnat, což se zpočátku dařilo, když v prvním, hodně vyrovnaném setu sice promrhali slušný náskok, ale v koncovce proměnili hned první setball. Ve druhém setu se Kladnu nic nepodařilo, zaostávali ve všech činnostech a prohráli ostudným rozdílem deseti bodů.
Třetí set byl docela v režii Kladna, které si vypracovalo hodně slibný pětibodový náskok, který ovšem dokázala Ostrava v koncovce zcela smazat servisem univerzála Konečného, který posílal nechytatelné bomby, které nejenže nechytali smečaři, ale ani libero Polanský, a když už se někdy zadařilo, neprosadili se Kladenští přes připravené Ostravské bloky. Set nakonec domácí prohráli s 23 body a byla to fáze utkání, ve které se všechno zlomilo. Kladenští si přestali věřit a začali neuvěřitelně často kazit podání. Nejenže vyhazovali tradičně riskující Ogurčák a Skladaný, ale i Rybníček, Fortuník a všechno zpečetil posledním míčem zápasu Pakosta, který, ač tradičně na podání jistý, poslal míč do půlky sítě.
Celkově hodnotím jako podařenou akci, naplněná hala bouřila, dostavil se početný tábor ostravských a zápas byl plný povedených volejbalových akcí a velkého nasazení v poli, ale musím říct, že s takovým servisem a příjmem může jen těžko extraligový celek pomýšlet na vítězství. Chápu, že blokaři to se svojí výškou a koordinací nemají na servisu snadné, ale když ani smečař (Janušek) nedokáže tvrdě podat (když jinak hrál na svém postu velmi dobře) a na druhé straně sítě to dokázali všichni...

Oslava osmnáctin

18. dubna 1988 se stala velice pozoruhodná věc. Na svět přisla holčička, která vypadala jako králík. Jak se jistě dovtípíte, to dítě které se narodilo na sklonku nechutného komunistického režimu jsem byla já. Rodina se o mojí politickou orientaci starala náležitě již od útlého dětství, moje matka mě s sebou dokonce málem vzala na manifestaci proti komunismu v listopadu 1989. Nakonec se tohoto nápadu vzdala (za což jí děkuji, jelikož bych mohla třeba utrpět nějaké zranění klíčema), avšak již o několik měsíců později mě začala zkoušet, jestli od sebe poznám Klause a Havla, což jsem poznala, jelikož už v té době byl Klaus šedivej. Bratr Tomáš ze mě byl nadšen. Když jsem se narodila, napsal na mě oslavnou ódu na hodinu angličtiny a odpoledne si mě v kočárku s kamarádem Alešem posílali z kopečka ve vítkovském parčíku (údajně jsem jednou nějakou náhodou vypadla na hlavu a od té doby jsem praštěná). Tomáš se bohužel již po roce našeho soužití odstěhoval, což si dodnes nedokážu vysvětlit, ale variantu, že to bylo proto, že jsem moc řvala si nepřipouštím. Rodiče mi vždycky říkají, že dokud jsem byla malá, vůbec jsem nezlobila. Nicméně bratr mě má rád dodnes, páč se vidíme jednou za měsíc.
Od té doby už přece jen pár let uteklo a dobrý počtář si jistě hbitě spočítá, že letošního 18. dubna mě čekala oslava plnoletosti, nabytí právní způsobilosti ke všem právním úkonům a způsobilosti k nákupu, prodeji a konzumaci alkoholu. Jsem prostě fyzická osoba, jak má být, a když si seženu čtyři další a vklad 50 000 Kč, můžeme si založit družstvo.
Děkuji všem zúčastněným, jmenovitě: sobě, Milanovi, Heleně, Kristině, Davidovi, Adamovi, Honzovi, Bětce, Ondrovi 2x, Markovi, Aničce, Katce a ukecané, leč brzo usnuvší Tereze, že se zúčastnili demolice mého bytu a vyžrání útrob naší lednice a špajzky. Dále si dovolím poděkovat za všechny hodnotné dary. Tři zavařovačky přesnídávky jsem již ze dvou třetin zkonzumovala i s piškotky a jsou fakt mňam (BTW jaký je recept?). Super růžovofialovej polštář od Heleny se mi ráno vždycky přilepí tím nápisem ke ksichtu, což je velmi deliciózní :-) Květiny, ať živé nebo sušené, dozdobovaly náš příbytek tak graciézně, že je Kocour musel všechny ožrat, jak už to dělá dlouhá léta (chutnaly skvěle). Velkou sklenici s olivami jsem ještě neotevřela, protože doma zbyly dva pytlíky jiných oliv, ale ty už jsem snědla, takže teď na ní nejspíš konečně přijde řada. Kabernet Saviňon si hoví v naší vinotéce a čeká až začnu využívat svého alkoholového práva. Hrnek s divným vzorem se velice hodí k čaji s divnou vůní - je to tak hezky esteticky sladěno, že jedno bez druhého by to vůbec neposkytlo takový úžasný výsledný efekt. Na závěr si dovolím podotknout, že se velice těším, až se mi podaří vyhodit pojistky, nebo až nepůjde elektřina, abych mohla naplno využít vkusného svícnu tvaru kočky, barvy modré. (Zapomněla jsem na něco?) DÍK, MÍ TŘÍDNÍ PŘÍSUŠNÍCI, ZA TO, ŽE NA MĚ TAK MYSLÍTE!!!

Special THNX to: máma (fakt super růžový tričko, kabelka a bezva kosmetika na xicht od Oriflame), Brouček (krásný korálky, který maj vychytaný magnetický zapínání), táta (sms, která mi přšla o tři dny pozdějc a úžasná kytka, kterou kocour ještě neožral), brácha (plyšovou kachnu mi ještě nikdy nikdo nedal ;-), kolektiv autorů Boogy (Fidorka + nápaditá a velmi flexibilní pomlázka), Tomáš z Chvaletic (přívěšek na klíče v podobě plyšový krávy), tetička a strýček (finanční podpora a spoustu ledový čokolády).
Doufám, že to se mnou všichni ještě chvíli vydržíte!

Janie

Koncert na Deltě

Ve čtvrtek jsem se vyskytnul ve Vokovickém klubu Delta na koncertu kapely Gormenghast, kde hraje několik známých tváří z GyBu, konkrétně třeba Honza Buchar od Janičky ze třídy, a kde se tedy vyskytla spousta členů elitní gymnaziální společnosti.
Jako předkapela vystoupila kaela Setoplete (z toho si nic nedělejte, já to napoprvé taky četl jako Septolete) a byl by to výstup veskrze zajímavý, kdyby trval tak 15 minut, ale přes hodinu trvající koncert s vypalovačkami typu Madonna, RedHoti a několika songy vlastní výroby v jazyce českém (jestli vás to fakt zajímá, mají na stránkách mp3) byl pro člověka antipopového vyznání dost solidní pruda.
Pak se dostavili na pódium samotní Gormenghast (oděni povětšinou v metááálové černé barvě) a začali docela sympaticky "Born in a Mourning Hall" od Blind Guardian, k nimž se hlásili i dalšími songy i slovem. Hrálo i zpívalo jim to docela dobře, jen občas trošku uletěly bicí, což bych jim klidně odpustil, vzhledem k tomu, že BG některé přechody zrovna snadné nemají a hlavně bubeník Gormenghast klepe paličkami jen něco přes rok.
Ke konci Buchin docela vtipně oznámil, že žádné přídavky nebudou, že prostě odehrají všechno to, co umí a pak půjdou pryč. Publikum (po celý večer tam bylo tak 30 lidí) je ale tak snadno nenechalo, a po dlouhém potlesku a ovacích přidali - znovu úvodní Guardiany :)
Celkově to hodnotím jako vydařenou akci a asi se zase někdy přijdu podívat. Jenom ta předkapela mi moc nesedla...

Analýza skončena

Analýza vzorků 3A-3C byla dokončena. Zleva na fotografii: 3A-hexadecen, 3B p-toluidin (p-aminotoluen), 3C thymol (2-izopropyl-5-methylfenol). Vlastně to byla docela legrace a celý to spočívalo v přečtení IR spektra a následný kombinatorice. A taky v koukání přes rameno vedoucímu praktika, když rozdával vzorky. Když víte, co to je, tak se to analyzuje doclea dobře... :)

Velikonoční beach na Pankráci

V neděli, chvilku před plánovanou párty na oslavu Janiččiných narozenin se konal na Punkrátzi turnaj v beachi. Nakonec jsme se tam za Boogy sešli v docela hojném počtu pěti lidí - Janička hrála se mnou, další tradiční dvojici tvořili Bětka s Ondřejem a jako třetí (záměrně jmenovaný poslední) byl špatný rozhodčí Marek the Bloody Knee. S ním se odhodlala hrát Lucka. Na turnaji byla spousta známých tváří jako Radovan, Jerry, David Moravec a další.
Taky se tam kdesi vylíhli nějací ušouni s afry na hlavách. (??)
Hra za nijak moc nestála, podivný lehoučký balónek si létal, kam se mu chtělo, ale postupně se to lepšilo. Ze základních skupin skončili Bětka s Ondřejem v nižším pavouku, který vyhráli (?opravte mě, jestli se mýlím) a obsadili tak devátou příčku. Do vyššího pavouka o páté místo jsme šli my ostatní, které netrápila ani vrzající ortéza, ani bolavá záda. Po lítých bojích jsme nakonec skončili na stejném soupeři, Marek s Luckou v semifinále (skončili teda na 7.-8. místě) a Janička se mnou ve finále (tedy konečná šestá příčka).
Celé to vyhrál Radovan, který porazil Jerryho.
Nečekaně přálo počasí, kdy ani ráno nebylo příliš zima a ani odpoledne nebylo příliš vedro a dusno. Celkově to hodnotím jako podařenou akcičku, která ještě měla pokračování na narozeninové oslavě...

Luk

V několika příštích dnech dávají v kině světozor zatím poslední film (mám dojem, že třináctý) korejského režiséra Kim Ki-duka s názvem LUK (the bow - odkaz je v nadpisu). Všem vám ho doporučuju, je vážně dobrý. Při mojí loňské návštěvě festivalu v Karlových Varech to byl nejlepší film, co jsem tam viděl.
Taky mě zaujal "projekt" kina s názvem Terryho ponožky, v rámci kterého ve foyer prodávají plakáty. Mají jich (aspoň podle internetových stránek) spoooooustu. Jen doufám, že některé ceny jsou chybně napsané. Třeba poster na Kim Ki-dukovu Samaritánku je tam za 500,-. Jestli je to tak, tak si rvu vlasy :) , předloni na MFF KV jsem si právě ten chtěl ukrást a někdo mi ho vyfouk před nosem ("nejdřív zajdem na oplatku...").

Co se děje...

O včerejším turnaji se radši nevyjadřovat. Hrozná úroveň a vskutku prapodivní účastníci. Jen tak pro vaši informaci to byl nějaký židovský turnaj, konal se již poprvé a dostali jsme se na něj víceméně náhodou a vůbec nikdo netušil o co jde. Tak aspoň přikládám pár kompromitujících fotek, na kterých kdekdo obtěžuje Bětku. Klasika.
A po nevydařeném volejbalu následovala nevydařená hospoda v podobě Einsteina na Letné. Ta nesnesitelná servírka byla ještě nesnesitelnější než obvykle. Jídlo dobrý, ale obsluha strašná. Tak se přesně přichází o zákazníky..
Cesta domů byla taky vtipná. Už ráno jsem si všiml množství nových dopravních značek a přechodů pro chodce na trase Roztoky-Únětice-Suchdol. Nejlepší z nich je přechod pro chodce, vytvořený asi pro vidláky, protože silnice, kterou křižuje, je prostá spojnice dvou vesnic, po obou stranách pole, žádný chodník, žádní chodci. Ale hlavně že tam dali po obou stranách dopravní značky na stojanech, které už tak dost úzkou silnici ještě zúží. No a jak jsem jel domů, tak mi něco na silnici přišlo divné. Jednu značku totiž někdo hodil do pole a druhou postavil přesně doprostřed silnice. Zíral jsem. podstavce pro značky jsou těžké jako cent, takže jsem se ani nepokoušel je odnést. Jelikož mám po cestě domů fízlovskou stanici, rozhodl jsem se učinit zadost své občanské povinnosti. Docela milá, i když mužatkovitá policistka mi řekla, že je to mimo město a tudíž s tím nic neudělá. Na moje naléhání, že je to asi 400 metrů od konce naší vesnice (ona tomu říká město) prohlásila, že s tím něco podnikne a pošle tam státní. No nevím. Každopádně tyč vprostřed silnice mě děsí, stejně jako přechod pro chodce vprostřed polí udivuje.

Hurááááááá

Tak je to přecejen tady. Počítač, via infraport, zakoupený za levný peníz u mironetu se konečně dal do komunikace s telefónem. A jak jsem to dokázal? Zpovídal jsem kdejakou infolinku a byl bych dneska zavolal i na infolinku nokia, kde by mi to taky možná řekli, ale problém dřív vyřešilo Vodafone technické fórum (odkaz v nadpisu), kamžto jsem napsal, do 24 hodin jsem dostal odpověď, která (samotnému mi to přišlo neuvěřitelné, protože ještě nikdy žádný můj problém fórum nevyřešilo) mě dovedla na dovedně skryté ovladače na 6101 na stránkách nokie, kde jsem je asi hodinu včera hledal. Takže tak. Připojený telefon je dobrá věc, která zazálohuje kontakty, smsky, synchronizuje, nastavuje a hlavně kopíruje. Takže se třeba můžete podívat na mnoho fotek v updatovaných postech nedávné minulosti. Hurá!

Kladno vs Liberec - 4. semifinále

Zatímco druhé semifinále mezi Ostravou a Budějkami nepřipustilo pochybnosti o postupujícím, ale asi taky nenabídlo nějak extra lákavou podívanou, duely mezi Kladnem a Libercem jsou proklatě vyrovnané.
Jak jistě víte, Ostrava vyhrála celou sérii 4:0 po výhrách 3:0, 3:0, 0:3 a 1:3. Kladno po včerejším zápase vede v sérii 3:1, přičemž všechny zápasy se rozhodovaly až v tiebreaku. Včera zápas probíhal následovně:
Kladno v prvním setu ve vyprodané hale ukázalo docela jasně, kdo je na palubovce pánem. Sice to spíš bylo ještě takové oťukávání, ale na pohled měli kladenští převahu a to hlavně na bloku a smeči. Liberci naklepali pětibodovým rozdílem a už jsem tak trochu doufal v jednoznačný průběh. Jenže jak je zvykem na Kladně, hráči zvolnili, zatímco soupeř zabral a druhý set po neustálém dotahování manka z vlastních chyb domácí prohráli o dva body. Za Liberec dělal problémy hlavně Bíza s Ticháčkem na servisu a univerzál Vencovský v útoku.
Třetí set byl stejný, jako první. Hosté nebyli schopní vyhnout se bloku, špatně přihrávali plachty za servisu domácích (Pakosta, Holubec, Janušek) a po několika vyloženě šťastných zásazích Kladenských blokařů se zcela rozložili. 25:18. Tak že by už?
Ne. Čtvrtý set byl zase stejný, jako druhý. Tentokrát se totiž prozměnu rozložili domácí v čele s Rybníčkem, který nedal asi čtyři útoky za sebou. Došlo k sedmibodové šňůře a i když se v záveru podařilo srovnat krok a dotáhnout, na bodové vyrovnání už to nestačilo. 23:25. Další tiebreak.
Jako každá zkrácená hra byl i tenhle tiebreak sázka do loterie, ve které rozhoduje hlavně psychická síla týmu a štěstí. I když Liberec vedl 6:8 a pak 11:12, nedokázal vedení udržet a potřetí za sebou padl. Hurá. 15:13.
Za zmínku v tomhle zápase stojí jednosetový výpadek obou univerzálů, kteří jinak tvořili hru. Ryba byl v prvních třech setech skoro neomylný a na druhé straně sítě Vencovský v tiebreaku tlačil Kladno servisem a i jinak byl skoro v celém zápase jeden z nejvýraznějších hráčů Liberce. Oba byli v určité fázi zápasu jednoznačně zralí na střídání a vystřídaní nebyli.
Kladno do toho! Další (a snad poslední) zápas se hraje v pátek v Liberci. Fotky budou během dneška.

Jarní smíšenky

Na letošní jarní smíšenky jsme byli s janickou pozváni na záskok do týmu s názvem Krize, kterému šéfoval Jirka Došek, velký matfyzák :)
Nejdříve k pravidlům, která hned na začátku vyvolal tělocvikářský prudný dědek z KTV, který pak celý den opruzoval. V zápasech ve skupině se nesmí skákat servis, smečovat z třímetrové čáry a podání nesmělo škrtnout pásku. Smysl těchto omezení mi nebyl příliš jasný, ale nevadí.
Zpočátku jsme dostáli svému jménu a dva zápasy v pětičlenné skupině s přehledem prohráli. V zápase třetím jsme ale udolali největší zoufalce a vzhledem k tomu, že postupovali tři první týmy, koncentrovali jsme se na rozhodující duel. Na ten přišel Jirku vystřídat Ondřej, takže už polovina týmu byla Boogy. Dovolím si říct, že to mělo pro další vývoj znažný význam. Čtvrtý zápas skupiny jsme totiž s přehledem vyhráli a nejenom jsme postoupili, ale vzhledem k rovnosti bodů a lepšímu skóre jsme postoupili z druhého místa do skupiny o čtvrté místo.
Tam nás čekaly dva zápasy, které už se hrály podle normálních pravidel volejbalu. Jakkoliv jsem byl po prvních zápasech otrávený, tohle mi to vynahradilo. V obou zápasech došlo k veliké bitvě. Zlepšila se hra ve všech směrech. Skákání servisu nám s Ondřejem oběma dost prospělo, druhá nahravačka začala docela normálně nahrávat, značně jsme zlepšili přihrávku, Janička si na nahrávce začala vymýšlet a malovala to tak nádherně, že mnohdy nebylo jiné východisko, než to říznout na zem. Taky smečařka Nina (ne z gybu) se po počátečním (i když účinném) plácání rozehrála k pěkným útokům. No tak dost bylo chvály, často jsme nedokázali ubránit nad sítí soupeřův útok a ke konci nám navíc přibyl nepřítel. Tím byla únava. Šestý zápas a navíc dva náročné zápasy za sebou...
Teď ve zkratce k výsledkům. Prohráli jsme oba zápasy v tiebreaku (všechny čtyři prohrané sety byly myslím o 2-3 body, zatímco vyhrané (první v každém zápase) aspoň o 5). Co do pořadí jsme tedy skončili na 6 místě, což vzhledem k úvodu turnaje bylo docela příjemné překvápko. Hlavně jsme si ale výborně zahráli! Takže značná spokojenost.

Už Jsme Doma, tentokrát v Kravíně

V sobotu se jedné malé, ale hezké vesnici na sever od matičky Prahy konal koncert. Vesnice se jmenuje Únětice, klub v ní Kravín a koncert to byl světoznámé kapely UJD. Za předkapelu byla Moštárna, která je sice docela sympatická a nehraje špatně, ale jak poznamenala kamarádka, nepoznáš, jestli hrajou nebo zkoušej. Ačkoliv začátek koncertu byl vypsán (dost nečekaně brzo) na 19h, UJD začali hrát až v půl desáté.
Únětický klub je sice poněkud hodně neokázalý (bývalý kravín) a má svoje mouchy (kupřikladu ty dva sloupy před jevištěm, které docela brání ve výhledu), ale akustiku má dooost dobrou. Rozhodně lepší, než KD Opatov, kde jsem byl na UJD v lednu.
Taky samotná kapela mi připadala víc akční a lepší, než tehdy na jižáku. Hráli mnohem delší dobu a spoustu starých písniček. Asi v polovině hráli "pohádku" Bílou hůl, kterou bubeník hrál dost netradičně z not a na závěr jako přídavek byly dvě asi nejnářeznější písničky, co od nich znám, tj Jó nebo nebo a Kůželíná. Celkově hráli hodně pohádek, uší a tuku :). Kdo zná, ví, o co de.
Rozhodně v klubu nebylo narváno (tak 40 lidí). Škoda, že propagace se mi povedla tak málo. Jura dal přednost kroucení se na parketu v klubu Lávka, Janička podlehla chorobám atd. Škoda.
Docela mě překvapilo, kolik bylo na vesnickém koncertě vychlastaných lidí. Když jsem tam potkal Jardu Švece, který s nepřítomným výrazem stále jen balil, hulil, balil a hulil, byl jsem konsternován. No co se dá dělat. Žižkovská komunita.
Každopádně s pořádanou akcí jsem vysloveně spokojen. Nízkorozpočtový klub na mě udělal dojem a UJD standardně taky. Příště přiďte taky.